Stejně jako před týdnem i dnes začíná pravidelný přehled mediálních zajímavostí Českou televizí, kolem níž se po volbě nového generálního ředitele začínají dít zajímavé věci. „Na Kavčích horách se šíří neklid a jedním z jeho produktů je čerstvá zpráva o tom, že by to mohla mít brzy spočítané paní Fridrichová. Opakovaně byla přistižena při zaujatosti reportování svého pořadu 168 hodin, kdy dělala jednoznačně propagaci jednomu typu názoru a dehonestovala jiný typ názoru, což se absolutně neslučuje nejenom s novinářskou etikou, ale ani s Kodexem ČT. Dalším ze silných jmen tohoto typu je Jakub Železný. Na mix24.cz jsem si našel zajímavý článek, který poutá docela agresívním titulkem ‚Jakub Železný z ČT to má spočítané‘. To je hodně silné tvrzení. Ale článek je celkem opodstatněný,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

„Ta informace je o tom, že pan Železný, který doposud vládne naprosto železnou rukou moderátorskému týmu zpravodajství hlavních zpravodajských pořadů České televize, byl dle českých médií – to je velké novum – označen za samolibého moderátora, který – cituji – ‚nabyl pocitu, že je mu dovoleno úplně vše‘. To je něco, co my v alternativě říkáme už velice dlouho a teď to konečně zní také z jiných a méně očekávaných zdrojů. Každopádně je to zpráva, která upoutá na první pohled. A hlavně je pravdivá. Pan Železný se chová po dobu posledních několika let velice diktátorsky a velice nesmlouvavě. Neustále vnáší do svých rozhovorů a toho, co tam produkuje, vlastní názory a zastává silové pozice způsobem docela agresívním. Vzpomeňme jeho emotivní výkřik, že člověka, který by v jeho pořadu promluvil nelibě o Miladě Horákové, by ze studia osobně vyhodil,“ poukazuje mediální analytik.

Kde to jsme a kdo tady vládne

Zmiňuje také moderátorův útok na generála Ludvíka Svobodu, když během vysílání pronesl, že v Praze se jedno nábřeží „bůhvíproč dodnes jmenuje po komunistickém prezidentu Ludvíku Svobodovi“. „Vnášel své názory, což vůbec nepřipadá v úvahu ve zpravodajství a už vůbec ne veřejnoprávním. Že to konečně někomu dochází, zřejmě novému panu generálnímu řediteli, je hodno potlesku. A je dobře, že s tím hodlá něco dělat. Ale co mě na tom zaráží, je ta neuvěřitelná tvrdošíjnost pana Železného. Já jsem se v tom článku dočetl, že jakýsi nejmenovaný zdroj, někdo z Železného kolegů, prohlásil: ‚Jak znám Jakuba, diktovat si nic nenechá. On je schopen to vyhrotit i v živém vysílání České televize, když uvidí, že končí. Budou ho muset sundat nějak, aby to nečekal, ale divoké to bude stejně.‘ Tak nad tím jsem se opravdu pozastavil a říkal si, kde to jsme a kdo tady vládne,“ podotýká Petr Žantovský.

A nad tím, kdo to tu má na povel, se zamýšlí dál. „Vládne tady jeden zakomplexovaný televizní moderátor ten či onen, nebuďme jmenovití, vládnou tady zaměstnanci nějaké televize placené z veřejných prostředků, kteří si diktují sami sobě podmínky, co budou dělat, co nebudou dělat, jaké budou mít názory, jaké budou prosazovat názory ve vysílání? Jak je možné vůbec připustit, že nové vedení České televize bude muset volit nějaké tajtrlické diplomatické metody k tomu, aby se rozloučilo s jedním zaměstnancem na jednom postu? Nechť dají pana Železného na jiný post, do archívu, do vrátnice, nebo když má řidičák, tak místo šoféra by se také našlo. Nebo spousta jiných míst, kde by se jeho talent, komunikativnost a empatie daly lépe využít než na obrazovce. Ale konec ironie. Jak je možné uvažovat o tom, že se bude někdo diplomaticky zabývat tím, jak se zbavit jednoho již nepoužitelného pracovníka nebo toho, kdo už nevyhovuje nové koncepci?“ žasne mediální odborník.