Tím hlavním problémem ve vztahu k Číně podle něj je kopírování výrobků, kterými pak Číňané zaplavují svět. Udatného českého ministra, a ani české europoslance, však ani nenapadne za české výrobce, investující miliardy do vývoje, bojovat.

„Není dne ani hodiny, kdyby byl člověk v klidu v této zemi,“ píše Okamurův kandidát pod titulkem „Jak jsem se zase leknul“. Leknutí prý nastalo ve chvíli, kdy si Nekovář pustil televizi a viděl v ní ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka.

„Parkanová v kvádru a v brýlích,“ ohodnotil vystoupení šéfa diplomacie. Rozčílilo jej, že Zaorálek „bez špetky národní hrdosti podkuřuje Číňanům“. Nejde prý jen o oblíbenou otázku Tibetu. Naše firmy podle něj mnohem více trápí bezbřehé kopírování výrobků čínskými výrobci, kteří si z patentové ochrany dělají dobrý den. Ale ministra zahraničí tento problém očividně ani nenapadl. „Na to by si asi pan Zaorálek a naše zahraniční politika netroufla,“ konstatuje hořce Nekovář.

Jeho druhý příspěvek se týká vztahu Čechů a Evropské unie. Podle něj již Jiří z Poděbrad, dnes některými oslavován jako náš „první Evropan“ zamýšlel spojenectví evropských zemí především na bezpečnostní bázi, jako ochranu před vpády „ze severu i z jihu“. A z toho by prý mělo vycházet i dnes naše uvažování o Evropě.

„Češi jsou malá země s velkou kulturní tradicí. Také jsme vždy patřili k evropské špičce v průmyslu,“ připomíná. O to více jej prý šokuje, že každého zvoleného europoslance „pohltí“ Brusel a není za ním vidět žádná činnost ve prospěch mateřské země.

„Když jednou týdně nepostřehnu ve zprávách, že náš europoslanec za něco `bojuje`, tak byli zvoleni špatní lidé,“ vyjadřuje svůj názor kandidát Úsvitu. A jako příklad, kdy europoslanci nejsou schopni řešit ani ten nejzásadnější problém, uvádí ještě jednou problematiku „kopírování“ výrobků v Číně.

„Tato země klidně, bez patentu nebo licence, okopíruje a beztrestně prodává vlastně cokoli,“ rozčiluje se. Evropští poslanci prý proti tomu nedělají nic, ale o to raději regulují vnitřní trhy a vytvářejí překážky pro vlastní výrobce.

„Více českých nápadů a podnětů do Bruselu! A poctivě se za ně `prát`. A méně nápadů z Bruselu do Čech,“ zakončuje svůj příspěvek kandidát Úsvitu.

Co přesně napsal Jiří Nekovář:

Jak jsem se zase leknul
Není dne ani hodiny, kdyby byl člověk v klidu v této zemi. Pustím si televizi a zrovna je tam na přetřesu pan Zaorálek. Chvilku sleduji o co jde a docela mě zamrazí. Parkanová v kvádru a v brýlích. Jako by nestačilo to jednání s Číňany samo o sobě. Když přiletí delegace českých podnikatelů do Pekingu, tak se s nimi nikdo ani kloudně nebaví. Přijde jeden úředník, řekne jasně a zřetelně, co ho zajímá z výroby. Když tam není nikdo, kdo by to nabídnul, otočí se a jde pryč, žádné jednání. Byli tady nějací Češi, bydlí prý uprostřed Evropy v nějakém hotelu CZ pro deset milionů lidí. Prostě nezajímavá parketa. Ale pan Zaorálek bez špetky národní hrdosti podkuřuje Číňanům otočením korouhvičky v otázce Tibetu. Přitom je právě třeba zastavit bezbřehé kopírování výrobků, nerespektování patentů. Na to by si asi pan Zaorálek a naše zahraniční politika netroufla. A co dělá v této otázce Evropská Unie?

Evropská unie a Češi
Spojená Evropa, to už roku 1458 prosazoval český král Jiří z Poděbrad. Měl na mysli především společnou bezpečnost zemí. Před vpády ze severu i jihu. Byl to nápad, který jsme dovedli do určité podoby až nyní. Evropská unie je v plenkách, národy se rozdělily na euroskeptiky a eurooptimisty. Je třeba tuto problematiku vnímat reálně . Jasně a srozumitelně formulovat naše požadavky v eurozóně. Zachovat plně českou identitu a nedopustit vměšování unie do našich vnitřních věcí. Češi jsou malá země s velkou kulturní tradicí. Jsme uprostřed Evropy. Také jsme vždy patřili k evropské špičce v průmyslu. O to více mě šokuje účast našich europoslanců v europarlamentu. Vždy je někdo zvolen a jako by ho unie pohltila, žádné prohlášení, žádná viditelná činnost ve prospěch mateřské země. Naši lidé musejí být vidět a slyšet. Když jednou týdně nepostřehnu ve zprávách, že náš euro poslanec za něco ,,bojuje“, tak byli zvoleni špatní lidé. Zajímavé je, jak funguje obrana proti levnému dovozu třeba z Číny. Tato země klidně, bez patentu nebo licence, okopíruje a beztrestně prodává vlastně cokoli. To je špatně. Kde je ochrana evropského trhu? Co dělají evropští poslanci? Jak je možné, že evropská unie reguluje vnitřní trhy a nebrání se expanzi výrobků za dampingové ceny? Možná jsem už v roce 1991 držel v ruce odpověď na mnoho dnešních otázek. ,,Bílá kniha“ - že nevíte, co to je? Byla to studie EU, která na svých stránkách představila vizi budoucí Evropy. A Česká republika v této knize byla do budoucna prezentována jako agro-turistická země. Myslím, že je potřeba se nad tímto zamyslet. Více českých nápadů a podnětů do Bruselu! A poctivě se za ně,, prát“. A méně nápadů z Bruselu do Čech.