Jak píší Novinky.cz, přes Vánoce došlo k poškození německého pomníku v Jizerkách. Vandalové ho pomalovali hákovými kříži. Pomník byl po konci druhé světové války shozen z kopce, na své původní místo se vrátil v roce 2011. „Rozhodně nejsme žádní nacisté ani fašisté. Jsme Češi, kteří ale žijí v domech po Němcích. Chodili jsme do škol, které stavěli... Znovu postavením pomníku jsme chtěli poukázat na skutečnost, že v Jizerkách kdysi žili Němci a Češi vedle sebe. Vzájemně si pomáhali, protože v horách byste jinak ani nepřežili. Ano, byli to Němci, ale byli to taky obyčejní lidé jako vy a já,“ uvádí jeden z členů místního spolku, který kříž obnovoval. K úplnému odstranění barvy bude prý potřeba provést hloubkové čištění.

K pomalování pomníku měl poznámku poslanec ČSSD Jaroslav Foldyna: „Odsuzuji takový vandalismus, vandalismus nezmění minulost, je jen trapností současnosti,“ prohlásil.

Dodal: „Ten pomník je i těm kteří zahynuli v první světové válce. Pomníky si nezaslouží politici, kteří války rozpoutali a nesou za ně odpovědnost. Ale tisíce bezejmenných? I oni byli tátové, dědové, bratři, strýcové.

Tak jako odsuzuji útoky na pomníky rudoarmějců, které považuji za vandalismus těch největších slabochu, tak odsuzuji tento. Vlastenectví a národní hrdost se takto nevyjadřuje.“

Diskuze ale nebyla k pomníku tak příznivá. „Ale je nutné přijmout fakt, že novodobí náckové začali s touto rétorikou dříve, a tak se to vrací v podobě sice smutné, ale potřebné. Na druhou stranu, tento konkrétní památník je věnován sudetoněmeckým vojákům, co narukovali do wehrmachtu a padli někde u Moskvy. Takže jeho znovupostavení po zničení v 45. roce byl zase a jen náckovský počin, který si mohli stavět Němci doma, ale ne na území země, kterou chtěli zničit a vyhubit. A i jednotlivý voják může za to, kam se jeho země vydala. Tak, jako dnes volíme a 30 let vidíme jen zkázu, tak i oni mohli odmítnout. Neodmítli a hrdě šli zabíjet nás, Slovany...

„Za mě, kdo seje vítr, sklízí bouři. Spíše jsem zvědavý, jak to bude policie šetřit...“ psal například Karel Kaspri.

S tím Foldyna nesouhlasil. „My, kteří víme, kdo byl agresor a kdo válku rozpoutal a kdo ji za obrovských obětí vyhrál, my nepotřebujeme bourat pomníky,“ tvrdil. Dále v diskuzi dodal: „Ti lidé šli do války, protože museli. Pomník je ve tvaru kříže, nikoli hákového kříže, ten byl z pomníku odstraněn. Pomník vyjadřuje pietu nikoli oslavu. My jsme válku vyhráli. Přepisovači pravdy ji prohráli, oni bourají pomníky, oni jsou ti, co opět prohrají. My by jsme v pietě měli být nad věcí.“

„Moji rodiče prošli lágrem, maminka byla v Jugoslávii u partyzánů. Když přišli v roce 1945 do Varnsdorfu, nestačili se divit, jak se někteří, co celou válku seděli na prdeli a čekali, chovali k obyčejným Němcům. Proto hrdě říkám: My jsme válku vyhráli a nepotřebujeme bourat pomník těm, co ve válce položili život. I oni byli tátové a bratří. Pieta není oslava. Politici jsou ti, co si nezaslouží ani jedno ani druhé,“ zakončil svůj argument.