„Paní docentko, jak se mají Češi?“ zahájil rozhovor s ekonomkou Ilonou Švihlíkovou ve studiu pořadu „Jak TO je?“ novinář Marek Stoniš.

„Vždycky záleží na tom, s kým a s čím se srovnáváte. Jestli se srovnáváte se svým nejbližším okolím, nebo se sousedy v zahraničí. Lidé se nedívají moc do minulosti a spíše očekávají, že se budou mít lépe, a hlavně že jejich děti se budou mít lépe. Ve chvíli, kdy očekávání nejsou splněna, ba naopak, jde to opačným směrem, což jsou typicky Spojené státy, tak ono to potom má velikánské politické dopady, které tam dnes můžeme pozorovat,“ předestřela ve studiu Švihlíková.

Co vyprodukují nadnárodní firmy, to u nás z velké části nezůstává

Záleží také na výběru ekonomického ukazatele. „Můžete si vybrat HDP na hlavu. Tam bychom z toho nevyšli tak špatně,“ míní Švihlíková. Za problematické však považuje, že hrubý domácí produkt v Česku zahrnuje také to, co u nás vytvářejí nadnárodní firmy, respektive jejich dcery. „Z velké části to tady nezůstává. To jsou zdroje, které máme ve statistice, ale nemáme je k reálnému užití na mzdách nebo na investicích. Chybí to tu,“ upozorňuje ekonomka. 

Také podle ní záleží na tom, jak vnímáme nerovnost ve společnosti. Pokud se uvede například výše průměrných úspor, spousta lidí se v tom vůbec nenajde. Pak mají pocit, že čísla neodpovídají jejich životní zkušenosti.

Když to funguje, většina lidí si nestěžuje

V kontinentální Evropě je role státu historicky dost výrazná. Řada sociálních opatření a systémů vznikala v tomto prostoru, např. průběžný důchodový systém. „To je historická zkušenost a ta nemizí lehce, ať už se hodnotí pozitivně, nebo negativně,“ řekla Švihlíková.

Připomněla také zkušenost z minulého režimu. „Stát hrál roli jinou než dnes, ale byl přítomen v řadě aspektů poměrně výrazně. A tím pádem srovnání se Spojenými státy není úplně vhodné. Srovnávat se můžeme třeba s Indonésií. V kontinentální Evropě obecně máme nějaká očekávání, že stát určité věci dělá. Otázkou je, co dělá a jak to dělá, jak moc dobře si vede. Když to funguje dobře a když systém dodává prosperitu společenské většině, tak si většina lidí tolik nestěžuje. Problém nastává, když stát není schopen vyřešit nějaký dlouhodobý problém, konkrétně bydlení. A místo toho nutí lidi čerpat sociální dávky, které nejenže nic neřeší, ale zatěžují výdajovou stranu rozpočtu, a ještě velmi často podporují lichvu v této oblasti. To je problém,“ míní ekonomka Švihlíková.

Příspěvky na bydlení jsou vyhozené peníze

Velcí hráči na trhu s byty nemají podle Švihlíkové zájem, aby se stavělo levně. Současná situace jim naprosto vyhovuje. „Základní je buď tohle rozbít, nebo postavit nějakou konkurenci, a to může udělat jedině stát. Řešení vidím ve státní stavební společnosti, ve státním stavebním holdingu. Týká se to i kapacit, které ve stavebnictví ztrácíme, např. je to otázka zpracování stavebních materiálů, které budeme zatraceně potřebovat,“ uvažuje ekonomka.

Stavět by se podle ní mělo moderně, využívat moduly, prefabrikáty. „Zrychlit, zprůmyslnit, což bude znamenat zlevnit. Stát může dát pobídky, místo toho, že by vyhazoval peníze na příspěvky na bydlení,“ říká Švihlíková a podivuje se tomu, že stát lidi ještě ponouká, aby si pro dávky chodili.

„Tržně to očividně nepůjde – stát musí zasáhnout, vytvořit státní konkurenci. Potom nastupuje role obcí a krajů, pozemků, které mají k dispozici, a jejich zdrojů, na kterých sedí. Vím, že tam jsou rozdíly. Karlovarský kraj není zdaleka tak bohatý jako Praha, která na penězích dřepí. Ale i tak je tam prostor pro investice,“ zdůraznila ekonomka.

Staví se postaru a draho

Bydlení je podle Švihlíkové obrovský sociální problém, navíc neskutečně podceňovaný. Výstavba bytů by navíc mohla pomoci české ekonomice. „Jsme ve stagnaci. Potřebujeme alespoň krátkodobě ekonomiku nakopnout,“ zdůraznila vysokoškolská učitelka.

Problémem podle ní je to, že firmy nemají zájem stavět levně. „Staví se starým, extrémně předraženým, nemoderním způsobem,“ zdůraznila Švihlíková. A dodala, že stavební kapacity bude stát potřebovat také kvůli rozvoji energetiky. „Bavíme se o písku, štěrku, cementu, betonu, co já vím o čem dalším, a my je prostě nemáme,“ připomněla ekonomka.

Zachrání nás mimozemšťané?

Musí podle jejích slov dojít k zásadní revizi hospodářství, jinak to nedopadne dobře. Směřujeme k velmi hluboké krizi – a evropské regulace situaci právě nepomáhají. „Regulace často vůbec nedávají smysl, je to dáno tím, jak Evropská unie funguje. Evropský parlament chrlí asi třikrát víc různých nařízení než USA. Nejhorší je, že evropské instituce neustále s něčím přicházejí, zahlcují, ale nedělají analýzy. A to dokonce ani u věcí tak zásadních, jako je Green Deal, což je soubor mnoha návrhů a dokumentů,“ upozornila ekonomka.

Podivuje se tomu, že neexistují ani základní dopadové studie. „Já bych tu studii chtěla vidět. Chtěla bych vidět dopady na domácnosti, jejich kategorie, na jednotlivé sektory průmyslu. Nic takového neexistuje,“ nelíbí se Švihlíkové.

Podle odhadů se čtyřicet procent domácností bude potýkat s energetickou chudobou. Tato politika zbídačí velkou část společnosti. „Přijde mi absolutně nelogické počítat v energetickém mixu se zdroji, které neexistují, když plánujete. To je, jako bych říkala, že možná za dvacet let se tu objeví mimozemšťané a předají nám nějaké velké poznatky. Vyloučit to nemůžu, ale počítat s tím ve strategii mi přijde opravdu prazvláštní,“ zdůraznila Ilona Švihlíková.

Psali jsme:

36 tisíc za byt v Praze. 28 tisíc s protekcí. Mladí Češi přiznali, kolik je stojí bydlení

Knechtová (ANO): Tohle nemá s podporou dostupného bydlení nic společného

Hlaváček (STAN): Rezignace na výstavbu městského bydlení byla velká chyba

Jablonec nad Nisou chce z bývalé městské nemocnice byty