Pecková si v rozhovoru v Prostoru X posteskla, že kultuře není v době covidové dáván takový význam, jak by si zasloužila. „Kultura je vždy až na ocasu toho, co se zrovna děje, a nikdo tomu bohužel nepřikládá velký význam. Přitom zdokonalování a pěstování duše je základem lidstva, ale často se na to zapomíná,“ štve Peckovou.

„Kultura se neustále někam odsouvá do pozadí a je nahrazována primitivní zábavou a mažou se hranice mezi kulturou a zábavou a nikdo už to vlastně není schopen pořádně rozlišit. Je to taková kulturní revoluce, a pokud se v tom bude nadále pokračovat i vzhledem k tomu, že kvůli covidu nebudou na vysokou kulturu peníze, tak to bude strašné,“ děsí se Pecková zániku kultury.

Právě vysoká kultura, kam se řadí opera nebo výtvarné umění, je podle ní mnohdy chápána elitářsky. „Já sama jsem to poznala na svém festivalu Zlatá pecka, kdy mi bylo místními kulturními znalci řečeno, že jsem elitářka a že to, co dělám, nikoho nezajímá a měla bych se více zajímat o obyčejný lid. Je to výsledkem rozdělení společnosti a toho, kdo ji takhle dělí z řad nejvyšších politiků,“ kritizuje Pecková s odkazem na Hrad.

„Připomíná mi to dobu komunismu, kdy se mohla dělat jen taková kultura, kterou schválil režim. Já sama jsem v poslední době několikrát třeba nedostala peníze na koncert nebo podobně od komunálních politiků, protože jsem se v minulosti špatně vyjádřila o jejich partaji. A ještě to vysvětlují tím, že moje chystaná akce nezasáhne většinovou část populace a nebude to mít takový dopad jako jiné projekty,“ tvrdí Pecková, že od politiků mnohdy za svoje preference zažívá ústrky.

Vysoká kultura ale podle ní není elitářská a měla by panovat od všech jejích představitelů, i třeba politických špiček, snaha dostat kulturu mezi všechny lidi. „Mně nepřijde vysoká kultura a umění elitářské, naopak by bylo potřeba dostat ho mezi všechny lidi. Ať si to také poslechnou, třeba Mozarta, ať to okusí a zjistí, jaká je to nádhera. My to musíme nabízet těm lidem, aby to nebyla stále omezenější skupina. Já třeba na svém festivalu mám nejenom hudbu, ale třeba i činohru, film nebo umělecké výstavy, to vše patří ke klasickému vzdělání. Nebo je tam opera pro malé děti,“ vypočítává Pecková.

A právě na festival jí ale politici prý nechtějí přispívat s tím, že už měla dost času na jeho zavedení a propagování. „Ale bez té podpory, abych ten festival uživila, musím zavést vstupné až tisíce korun. A to určitě není ta správná cesta. Podle mého jsou tady veřejné peníze od toho, aby se dávaly na kulturu a aby se lidé vzdělávali,“ má jasno pěvkyně.

Peckové vadí, že po návratu do Čech po dlouhé mezinárodní kariéře neustále naráží na závistivé lidi. „Pořád vídám nějaké tmářské závistivce, kteří mají pocit, že mi budou vysvětlovat, o čem je život. Někdy mě to příšerně štve. Lidé si pod pojmem operní pěvkyně představují tlusté, namyšlené, arogantní rádoby zpěvačky. A když vidím některé svoje kolegy, tak se možná nedivím, že na nás takto lidé nahlížejí,“ říká Pecková.

Pecková je dlouhodobou kritičkou současných politických špiček a aktivně se podílela na několika demonstracích spolku Milion chvilek pro demokracii. Od parlamentních podzimních voleb si Pecková slibuje změnu politického establishmentu. „Nebudu říkat, koho budu volit, ale určitě je tady potřeba změna,“ dodává na závěr.