„Demografické předpovědi jsou mnohdy mezi těmi nejspolehlivějšími, částečně proto, že máme již mnoho informací o skutečnostech, jež se nemění. Víme například, kolik šestatřicetiletých lidí bude žít v roce 2050, protože se všichni narodili loni,“ píše Hague a dodává, že k velkým změnám v porodnosti dochází pomalu.

Při pohledu na demografické předpovědi je několik věcí jasných. „Zjistíme, že Británie zřejmě sesadí Německo z pozice nejlidnatější země EU, že USA budou bujet, zatímco evropské země uvadat, že mnoho vznikajících ekonomik bude mít rychleji stárnoucí populace, než očekávaly, což zbrzdí jejich budoucí růst,“ konstatuje Hague. Dodává, že až polovina nově narozených obyvatel Země v následujících 35 letech bude z Afriky, především z chudších a nestabilních regionů stejně tak jako z válkami zničených zemí. Afrika by podle odhadů měla mít v roce 2050 1,3 miliardy obyvatel. „Jinak řečeno, počet lidí v Africe a západní Asii poroste podle očekávání o 110 000 za den po dobu několika desítek let.“

Pokud tuto skutečnost zahrneme do kontextu současné uprchlické krize, ke které se Evropa stále neumí postavit zpříma, jeví se jako nepředstavitelná. Z toho důvodu je německá politika otevřených dveří naprosto neudržitelná a Hague volá po konkrétních číslech a jasných omezeních v příjímání migrantů.

Zároveň podotýká, že je bezpodmínečně nutné opevnit vnější hranice schengenského protoru, jinak si je jednotlivé země pozavírají mezi sebou. Nejprve dočasně, později natrvalo. Velké oběti musí být schopni i sami obyvatelé Evropy, přičemž si nejdříve musí uvědomit, že bez přímé intervence na Blízkém východě se zřejmě nic nevyřeší. Hague však podotýká, že je potřeba se naučit „intervenovat efektivněji“.

Celý text zde

„Musíme toho udělat více, než děláme; v Somálsku – financování afrických jednotek bojujících s terorismem, přistavení našich lodí k pobřeží, založení legitimní vlády s podporou OSN a s její podporou diplomatickou a finanční,“ vysvětluje Hague. K tomu budou zapotřebí „malé, vysoce mobilní ozbrojené jednotky jako ty francouzské, které jen tak tak zachránily Mali a Středoafrickou republiku od kolapsu“.

Hague přípomíná, že EU má ráda „stress testy“ svých finančních institucí, nyní je však na čase otestovat jinou část organismu a zjistit, jak se vypořádat s dlouhodobou migrací. Vyjadřuje svůj smutek nad současnou EU, věří však, že může dojít ke změnám v jejím fungování. „Eurozóna vznikla s plným vědomím, že jednotná měnová unie nemůže dlouhodobě fungovat bez unie fiskální, bez masivních dotací určitým regionům a bez jednotného pracovního trhu,“ konstatuje Hague. Jak měna, tak schengenský prostor spíše v současnosti EU rozdělují.

Na závěr dodává, že pokud má Evropská unie přežít, je třeba si uvědomit, že správné vedení musí být schopné přizpůsobit se okolnímu prostředí, jinak je předem odsouzeno k záhubě.