„Prezident Petr Pavel, který byl členem KSČ a kariérním příslušníkem Československé lidové armády, úspěšně navrhl na post ústavního soudce Roberta Fremra, jenž byl členem KSČ a sehrál úlohu v procesu ‚Olšany‘, který zrežírovala StB,“ uvádí Ovčáček. A že přesto zaznívá pochopení s odůvodněním, že si dalším životem oba pánové své „hříchy“ odpracovali a že o nic tak vlastně nejde.

Paradoxem podle Ovčáčka je, že Miloše Zemana komunistický režim za jeho politické postoje třikrát vyhodil z práce. Přesto je nyní líčen za arciďábla, zloducha, nedemokrata. „Důvodem je jeho politika posledních deseti let, kdy v zájmu ekonomické diplomacie navazoval kontakty na Východě,“ podotýká Ovčáček v komentáři na webu Život v Česku.

„Česko tak představuje pozoruhodnou polévku z jednoho hrnce, eintopf, nebo dort upečený pejskem a kočičkou. Předháníme se v prozápadních heslech a s minulostí si hrajeme tak, jak se to momentálně hodí. Proto máme ‚hodné‘ bývalé komunisty a ‚zlé‘ bývalé komunisty. Součástí je i vzájemné nálepkování na ‚dezoláty‘ a ‚válečníky‘. Západního na tom není nic,“ míní Ovčáček.

„Neuplyne dlouhá doba a vrcholové funkce budou patřit lidem s kořeny kariéry v divokých a krásně svobodných devadesátých letech. A jistě je také čeká kádrování a rýpání v minulosti. Pohoršování nad minulostí kohokoliv nebo přehlížení takové minulosti sice můžeme provozovat donekonečna, nikam ale nepovede,“ dodává Jiří Ovčáček, podle něhož „minulost je třeba umět přijmout a tím pokročit ke změně“.