„Co by se stalo, kdyby se Slováci vzepřeli Hitlerovi a 14. březen 1939 by nebyl? Beneš už seděl v teplém Londýně, Tiso by se stal bánovským farářem, Husák by zřejmě šel do Moskvy. A co národ, naši dědové a babičky? Jaký by byl osud Židů? Podívejte se na videofilm Bez 14. března,“ poutá na film Matice na kanále YouTube.

„Při hodnocení let 1939–1944 se opíráme jen o jednu pravdu, i když nezpochybnitelnou, o smutnému osudu našich židovských spoluobčanů. Je však třeba se postavit na obě nohy,“ zaznívá pak následně ve videu. „Začněme tedy s vykreslením alternativy Slovenského štátu, který sněm vyhlásil 14. března 1939. Takže: Slováci se na jaře 1939 vzepřeli Hitlerovi a 14. březen nebyl,“ zmiňuje video.

Kromě výše zmíněných osudů politiků by národ zůstal napospas číhajícím sousedům. „Severní Slovensko, žilinský a prešovský kraj, by připadlo polskému plukovníkovi Bekovi, jih by uchvátil admirál Horthy a protektorát Čechy a Morava by sahal po Trenčín a Trnavu. To není hypotéza, to byla reálná hrozba. Následovalo by nepředstavitelné strádání slovenského obyvatelstva,“ uvádí se. 

„Smutný osud slovenských Židů je skvrnou na šestileté historii Slovenského štátu a neomlouvá ho ani fakt, že z Maďarska deportovali a vyvraždili desetkrát více Židů. Ale byl by jejich osud lepší, kdyby nevznikl Slovenský štát? Nebyl. Židé bohužel trpěli i ve státech, kde 14. březen nebyl. Neměli to lehké ani v zemích, kam Hitlerova moc nesahala. Kdyby nebyl Slovenský štát a nebránila by se suverenita, bylo by Slovenské národní povstání?“ zaznívají otázky.

„Uznal by Beneš a prostřednictvím něho svět, že existuje nějaký slovenský národ? A přežil by vůbec slovenský národ, když by byl rozkouskován mezi sousedy? Jaký by byl osud našich rodičů a ostatních příbuzných?“ táže se dále muž na videu. 

„Nemůžeme se soustavně bičovat svými dějinami. Nemůžeme se ztotožnit s výkladem slovenských dějin v letech 1918–1945 tak, jak ho v procesu poválečné pomsty zakotvilo retribuční soudnictví,“ konstatuje video. „V zájmu budoucnosti jsme povinni vyrovnat se s minulostí. Nesmíme si zakrývat oči před nikým a ničím,“ zní závěrem.