Skupina Chorvatsko AKTUÁLNĚ podle svého popisu informuje o možnostech cestování do a z Chorvatska, také poskytuje informace od těch, kteří právě v Chorvatsku jsou. Primárně slouží na výměnu aktuálních informací a zkušeností, které mohou sloužit turistům. „Čerpáme z českých, chorvatských, ale i anglicky a německy psaných informačních zdrojů,“ uvádí správci stránky.

Tam, kde se vyměňují zkušenosti, se ovšem zhusta vyměňují i názory. A tak se ve skupině bojuje o všechno možné. O to, jestli si do Chorvatska brát jídlo, zda letět letadlem, nebo jet autem, a když už, jestli na jeden zátah, nebo s odpočinkem.

Právě o radu, kde cestou přenocovat, si jeden člen skupiny řekl. A dostal jich víc než dost. „Není nic lepšího, než ráno vyjet, odpoledne dojet do Slunj, jít k vodopádům na véču, pěkné popít, vyspat se, ráno kávička v restaurantu a pokračovat do Brelušky. My, když máme dovolenou, tak se nehoníme,“ podělila se Ilona Kerhatová.

Úplně jinak jezdí Michal Ondráček. „Já to dám na jeden zátah a mám klid, zastavujeme pouze na WC a tankování, celnici a mýtné nepočítám, není to zase taková dálka, já jezdím z Brna a jezdili jsme až do Živodošče, což je ještě trochu dál a všechno OK, jezdíme zásadně v noci.“ A není sám.

„Proč spát, dyť je to kousek,“ dumal Maroš Šebek a přidala se Diana Kryštof. „Já řídila z Chorvatska v osmnácti. 13 hodin v kuse a dala jsem to jak prd, celou cestu za volantem jen já,“ popsala svou zkušenost.

Ovšem tento přístup se setkal s ostrým nesouhlasem. „Koukám samý hrdina, kterému se zatím nic nestalo. Dotaz zněl, kde se dá odpočívat a né jak a kdo tu cestu dělá bez odpočinku a ohrožuje ostatní lidi,“ stěžoval si Antonín Hřebík.

Kromě těch, kteří cestu do Chorvatska dávali na jeden zátah, se Češi lišili i v tom, zda platili za přespání, nebo ne. „Motel Majolka ve Slovinsku, je to asi 10 km od hranic s Chorvatskem. Mají recepci nonstop, můžete přijet kdykoliv, stačí si to přes booking zarezervovat a do rezervace napsat čas příjezdu. Je to i se snídaní. Takhle už jezdíme poslední roky a člověk není po cestě tak utahaný,“ doporučovala Petra Havelková. Pavlu Zimanovi pro změnu učaroval Grill Danilo s cenou 60 euro za noc. „Ráno se nasnídáte a za 5 hodin jste ve Splitu,“ popsal.

Řada Čechů však žádné služby nepoužívá a spí na parkovištích, na odpočívadlech nebo u pumpy. A není jich zrovna málo. I doporučení, u které pumpy spát, se našla. Před spánkem na odpočívadlech ovšem varovala Věra Fryaufová, která upozorňovala na odpočívadla poblíž velkých měst, prý na nich hrozí nebezpečí vykradení vozu.

Také stížnosti na kolony si našly svou cestu do skupiny, například tato od Josefa Bubláka, který v koloně tvrdnul hodinu a půl, možná i déle. A přidávali se další, kterým cesta trvala dlouho. „Stále jsme na cestách 250 km od Drveníku, jedeme už 13 hodin, no děs, tohle jsem v životě nezažil, pak ať nikdo netvrdí, že skrz covid nejezdí na dovolené,“ doplnil ještě dotyčný.

Pandořinu skříňku v tomto vlákně ovšem vypustila Eva Pospíšilová. „Nechápu, proč tohle lidi dobrovolně podstupují, když letenky pro čtyřčlennou rodinu vyjdou na 7 tisíc. Mně už snad přijde, že vás ty kolony baví. Jsou toho plné zprávy a ne, čecháčci narvou konzervy do auta, děti uřvaný z dlouhé cesty, rodiče zpruzený již jak vyjedou v kolonách a stejně budou cestovat autem. Nestěžujte si, vybrali jste si to!“ vzkázala.

Reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. „Já třeba letět nechci, ty jelito,“ odpovídal Vlastimil Klecka. A s fotkou dvou motorek a praktickou připomínkou: „To mi do Bojinga nevleze, kotě,“ přišel další uživatel.

Nemohlo nedojít na pověstné paštiky. „Paštikáři zdraví místní rádoby smetánku, která ohrnuje nos nad každým, kdo rozmýšlí nad financemi na dovolenou,“ odstartovala téma Alexandra Beinhauerová s fotkou toastového chleba, šunkou, eidamem a rajčaty.

A přidávali se další paštikáři, např. Jana Částečková Švorcová, která by bez paštiky nedala ani ránu.

„Paštiku máme jen jednu, zato jsme přivezli šišku Herkulesu a zásobu Zlatého bažanta. Moře potřebujeme na zotavení a z důchodu utrácení nedoženeme. Podstatné je moře, sluníčko a zdravý vzduch,“ pochlubila se Míla Rošková.

A nakonec i klasický řízek v alobalu se našel.