Řeč byla nejdříve o jeho domovské ODS. Ta podle Béma dostatečně neplní roli opozice. „Petr Fiala je vzdělaný, slušný člověk. Není ovšem charismatickým lídrem. Proto nemá ODS v budoucnosti šanci. Říkám to nerad. Ale všichni to vědí. Mlčet kolem této reality považuji za projev slabošství,“ říká Bém s tím, že projekt koalice SPOLU složený z topkařů, lidovců a právě modrých ptáků považuje za strategicky zcela absurdní chybu.

ODS se podle Béma také zcela chybně zbavuje inteligentních lidí, kteří by mohli přinést straně zisk. Zmínil třeba vyloučení Václava Klause mladšího. Nyní, když VKml v politice končí, jak se dívá Pavel Bém na možný politický comeback bývalého prezidenta Václava Klause? Mohl by dovést Trikolóru do parlamentu on? „To netuším. Nějaké hlasy by určitě získal. Ale spíše ho vidím na Hradě. Každopádně nevím, zda se chce vrátit aktivně do politiky. Je nicméně zřejmé, že jako bývalý prezident, předseda vlády, předseda PS PČR a ministr financí se nemůže k současnému dění nevyjadřovat,“ řekl Bém s tím, že by návrat prezidenta uvítal.

Bývalý primátor také prozradil jak to vidí s covidem. Protesty proti rouškám prý chápe jako vzdor proti násilí a autoritě státu. Příkazy a zákazy vládních autorit jsou podle něj často protichůdné a není proto divu, že lidé za nimi vidí jen snahu některých osob vydělat. „V mezidobí jsme také zjistili, že rouška či respirátor nás permanentně intoxikuje kysličníkem uhličitým a reinfikuje koronaviry, rhinoviry, orthomyxoviry a dalšími patogeny,“ říká Bém.

A dodává: „Přestali jsme spolu mluvit, protože si v rouškách nerozumíme. A ještě navíc mluvením generujeme aerosol, dopravní prostředek koronaviru. Přestali jsme se poznávat na ulicích, neb všichni nosíme takové poloviční „burky“. S odstupem času považuji „roušku“ za fenomenální škodu na individuálním i veřejném zdraví, protože s pravděpodobností hraničící s jistotou zvýší nemocnost a má dalekosáhlé dopady na psychiku i tělesnou kondici lidí.“

Globálně aplikovaná „anticovid“ opatření mají podle Béma nedozírné ekonomické důsledky na veřejné finance i na významné sektory privátního podnikání. „Mainstreamová média a sociální sítě byly použity, či přesněji řečeno zneužity, k vygenerování toxické davové virální paniky a následně virální psychózy, která zparalyzovala v globálním měřítku celý svět.“

Bém působil jako primátor Prahy osm let. Jak hodnotí dosavadní práci současného šéfa hlavního města Piráta Zdeňka Hřiba? „Hodnotit mohu pouze něco, co je vidět. Práci. Výsledky. U současného vedení Prahy nevidím nic. Občas se ptám lidí, jestli nejsem slepý. Ale většina z nich také za Piráty v Praze nevidí žádné hmatatelné výsledky. Takže pouze a jenom žvanění. To nehodnotím. Žvanit a slibovat umí každý. Co snad stojí za zmínku je papalášství.“

Rozpočet běžných výdajů Prahy se podle něj od roku 2010 zvýšil z necelých 30 miliard na dvakrát tolik. „Skutečně. Takže deset let po Bémovi se úřednická Praha spravovaná Piráty rozežrala tak, že každý rok to stojí 30 miliard navíc. To je jeden Tunel Blanka každý rok. Třicet „Openkaret“ každý rok. Toto považuji za zločin při správě cizího majetku nedozírných rozměrů. Za oněch deset let jsme tady mohli mít: dokončený dopravní skelet města, kompletní tranzitní okruh kolem Prahy, dokončené tunely a vnitřní Městský okruh, vše spojené sedmi radiálními komunikacemi. Město mohlo dýchat a Pražané s ním,“ uvedl Bém s tím, že takhle nemáme nic, protože to „soudruzi z radnice prožrali“.

A v rozhovoru vzpomněl i na to, jak to bylo s lobbistou Romanem Janouškem. „Město bylo vždy napojeno na lobbisty a také stále je. V tom nebyla moje „éra“ na radnici výjimečná. Bez lobbistů řídit město či stát nelze. Kdo to říká, je hlupák či lhář. Lobbisté jsou všude. Ve Vídni, v Německu, dokonce i v často za pozitivní příklad dávané Skandinávii.“

Role Romana Janouška v řízení Prahy byla podle Béma příliš nafouknutá, nezapírá ale, že byli přátelé.

Odsouzení Janouška za to, že srazil v opilosti ženu autem, označil za politický monster proces. „Každý rok se v ČR stanou desítky případů dopravních nehod, kdy lidé, bohužel, umírají, zaviněním někoho jiného. V naprosté většině případů rozsudky u prvotrestaných končí účinnou lítostí – samozřejmě a podmínkou. Tady? 4,5 roku natvrdo. Ufff. To tedy je rozhodnutí…“