Europoslanec Alexandr Vondra (ODS) na začátku akce, pořádané Společností pro obranu svobody projevu v hotelu Samechov ve středočeských Choceradech, poukázal na formulaci No one will be left behind (Nikdo nezůstane opomenut), která se často objevuje v dokumentech Evropské unie týkajících se Green Dealu. „V těch dokumentech to je často uváděno s tím, že nikdo nebude opomenout, že každému pomůžeme. Ale samozřejmě, to znamená, že se to dotkne každého,“ upozornil, že daná formulace se dá vysvětlit dvojznačně.
Zdůraznil, že to, že Green Deal dopadne na každého, už začínáme pociťovat posledních několik let a zdražení bydlení, topení, dopravy či potravin v důsledku unijní environmentální politiky se nikdo nevyhne. „Čili vlastně to všem zdraží ty základní životní potřeby,“ konstatoval.
Dle Vondry před šesti lety architekti Green Dealu z průzkumů veřejného mínění zjistili, že Evropané klimatickou změnu jako přílišnou hrozbu nevnímají, a tak začali záměrně aktivizovat západní evropskou veřejnost a „zhysterizovali“ ji, načež se otázka klimatu již začala do výzkumů veřejného mínění propisovat.
Následně stvořitelé unijní zelené politiky po přesvědčení veřejnosti začali konat a začali se pouštět do zavádění opatření, která jsou pro nás „vysloveně škodlivá“. Namísto adaptačních opatření na klimatickou změnu totiž byla volena cesta „boje proti CO2“ a „dekarbonizační“ legislativy v energetice, v dopravě i v zemědělství.
Dle Vondry je tato cesta „hluboce špatnou taktikou“, která by se dala přirovnat k dění, kdy se blíží slejvák a člověk se jej snaží „zrušit nebo zaklínat“, místo toho, aby si vzal deštník či se schoval doma. Již nyní je podle europoslance „evidentní“, že zvolená opatření „nepřinesou na politicky dohledatelném horizontu žádný efekt“ a klimatickou změnu nepoznají ani naše vnoučata, kdežto dopady adaptačních opatření by velmi znatelné byly.
Proč se tedy něco takového udělalo? Dle Vondry se tento postup volil „z popudu zemí, které mají úplně jinou strukturu průmyslu, než máme my nebo Němci“. Jmenoval například Skandinávce či Iry. „Prostě je to taky redistribuce bohatství a vlivu v Evropě. Ty země, kde mají těžký průmysl, energeticky náročný, čili uhlíkově náročný, tak ty na to doplatěj,“ upozornil.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 3 čtenáři)
Souhlasíte, že se EU stává kvůli cenám energií nekonkurenceschopnou oproti zbytku světa?
autor: Radek Kotas
novasova
