Jak dovedou Češi v Evropské unii hájit své národní zájmy? Podle elitní české diplomatky Evy Filipi bychom měli mít vyšší sebevědomí a nenechat se v Bruselu „europeizovat“.

„Měla jsem několik kolegů, kteří byli úplně normální, dobří diplomaté a po pár letech v bruselských budovách se lehce změnili, diplomaticky řečeno. Byli europeizováni. Naše práce má mít nějaké výsledky, ale my za úspěch považujeme změněné slůvko v nějakém společném textu. K čemu takové ‚vítězství‘ je? Jsem velký euroskeptik a přiznávám se k tomu, ale na počátku jsem jím nebyla. Musela jsem si projít poznáním v praxi. Změna slovíčka v nějakém prohlášení mé zemi opravdu nic nepřinese, je to hra. Pro spoustu úředníků, komisaře, europoslance a další úřady,“ uvádí Eva Filipi pro ParlamentníListy.cz.

Sama to dlouhá léta zažívala na vlastní kůži. „Jezdila jsem do Bruselu na konzultace, zažila jsem to slovíčkaření mnohokrát. Je to bizarní. Myslím ale, že jejich vize o superstátu nikdy naplněna nebude a postupně to naopak povede k národním státům. My Češi bychom měli být v čele reformátorů EU, pokud je Unie reformovatelná. Musíme tvrdě prosazovat naše zájmy spolu s ostatními, například z V4,“ má jasno diplomatka.

Zajímavé je podle ní srovnání z jednání z Washingtonu a Bruselu, protože z obou míst má hluboké zkušenosti z doby působení na velvyslaneckém postu v Damašku. „Konzultace ve Washingtonu a Bruselu byly zásadní rozdíl. Washington víc naslouchal. Nemyslím si, že by na základě mých informací zásadně měnili svá rozhodnutí. Ve Washingtonu jsme cítili i lačnost po pohledu jednoho člověka z České republiky. V Bruselu v rámci Evropské komise nikoli, tam jsem způsobila i nepříjemnou situaci pro jednoho člověka, kterému jsem zkusila nabourat jeho pohled a nebylo mu z toho fyzicky dobře,“ podělila se Eva Filipi o situaci z jednání v Bruselu.

Oceňuje politiku Donalda Trumpa, který nehodlá pokračovat v politice svých předchůdců a pokoušet se v různých zemích světa měnit režimy a zasahovat do jejich záležitostí. „Trump to odsuzuje a odsoudil i to, co Evropa udělala na Blízkém východě. Odsuzuje i to, že za mnoho peněz měníme režimy. Zdůrazňuje, že když budeme obchodovat, nebudeme válčit. Evropa teď neví co dělat, protože měla tendenci stále přemýšlet o tom, jak bude měnit režimy. Po konci studené války jsme si v Evropě řekli, že už bude jenom dobře, a nyní zapomínáme, že siločáry ve světě se proměňují. Na planetě je osm miliard lidí a polovina z toho je v uskupení BRICS, je to protiváha G7. Síly se přeskupují. Donald Trump na to reaguje, snaží se prosazovat své vize a Evropa zůstává stát ve svém starém pohledu,“ je přesvědčena bývalá česká velvyslankyně v Sýrii.

„Evropa si neuvědomuje, že už nehraje první housle v globálním orchestru. Velmi intenzivně jsem si všímala, že při mnohých návštěvách evropských komisařů na Blízkém východě je sice přijmou, ale s takovým lehkým úsměvem ve smyslu, co po nás ještě chcete. Je to spíše chmurné a Evropa by se měla probudit. Jinak dopadneme špatně,“ vyzývá.

S jakými pocity Eva Filipi sleduje dnešní vývoj v Sýrii po svržení Bašára Asada? Bývalý prezident Asad byl západními médii a politiky vykreslován jako zlo, jeho pád byl oslavován a nynější syrský vůdce Ahmad Šara (známý též pod jménem al-Džulání), bývalý terorista al-Káidy, je naopak západními politiky přijímán jako dobrý partner.

„Byla tu kategorie zla a teď přišlo dobro. Ne, zlo a dobro do politiky nepatří. Zlo a dobro máme v srdci a každý se s tím musí vypořádat sám. Asad byl zlo, takže my jsme přece zvítězili. Není to nádherné? On už tam není, jsme vítězové. Zase, je to ploché a ploché. Bojovníci, kteří Damašek ovládli, jsou spojeni s al-Káidou a Islámským státem, al-Džulání bojoval v Iráku proti Američanům a byl jimi vězněn v Abú Ghrajb. Teď se prohlásil za prezidenta a my máme představu, že když tam není Asad, je to podle našich představ, protože tam bude demokracie a s tím spojené hodnoty. Opak je pravdou,“ připomíná elitní česká diplomatka.

Uznává, že byl současný samozvaný prezident Sýrie na svou současnou roli velmi dobře připravován. „Když promluví, má to hlavu a patu. Od prvního projevu a interview je vidět, že to má v hlavě srovnáno. Dobře, ale to je jeden člověk. Viděla jsem rozhovor mezi ním a bývalým šéfem CIA Davidem Petraeusem, který v New Yorku Šarovi říká: já jsem vás v Iráku zatýkal. Jak se stane, že se terorista promění ve státníka. Šara pravil, že zaměnil válku za dialog. 

„Upřímně bych si přála, kdyby se to Šarovi podařilo (zavést v Sýrii klid a pomoci lidem, pozn. red.), ale spíš to vypadá, že se to bude chýlit k islámskému pojetí státu ve smyslu práva šaría, na což Sýrie není připravená. Byl to téměř sekulární stát s mnoha komunitami. Mám zprávy zevnitř, sleduji všechny arabské stanice a je jasné, že státy zálivu by investovaly, Amerika by chtěla pomoci, ale pokud tam nebude stabilita, jak tam chcete investovat? Nevím, jestli máme být šťastní, že tam už není Asad. Zvítězila ideologie,“ podotýká Eva Filipi k současné Sýrii.

Zamýšlí se i nad tím, jaká práce čeká nového ministra zahraničí, který po odchodu Fialovy vlády nahradí Jana Lipavského. Podle jejích slov bude zapotřebí některé ne tolik důležité agendy zúžit či zrušit a soustředit se hlavně na to, co je v českém národním zájmu. 

„Nový ministr bude mít velký úkol a musí být připraven a rozhodnut z ministerstva udělat instituci, která bude vědět, co je to zahraniční politika. Musí ji zbavit ideologických nánosů. Zahraniční politika patří k agendě, která může ovlivňovat život obyvatel v té či oné zemi. V podstatě je to velmi jednoduché. Budoucí ministr si musí se svým týmem říct, jaké agendy jsou nosné. Jsme teď rozkročeni, ale je třeba i zúžit některé bilaterální agendy na ty, které mohou něco přinášet České republice. Především je to na rozmyslu v tom, co je nosné a co přináší dobrý dopad dovnitř naší země. Diplomacie pro diplomacii je krásná, máte sklenku šampaňského, ale ne, není to k ničemu. Důležitý je obchod a prosperita naší země. Na prvním místě české zahraniční politiky musejí být české národní zájmy, z čehož vyplyne ostatní. Tím by se Ministerstvo zahraničních věcí mohlo stát jedním ze silových ministerstev, jak je to i ve světě. Obrana, vnitro a zahraničí, tyto resorty v normálních zemích bývají velmi silné, ale dnes je MZV ideologické, jednostranné, je hlásnou troubou ideologie a aktivismu,“ řekla dále Eva Filipi v pořadu Rozhovory PL.

Česká diplomacie tu není od toho, aby se zabývala lidskými právy, jak se někteří domnívají. „Zahraniční politika určitě není cvičení v aplikované morálce, jak řekl správně Jan Zahradil. Nedávno jsem slyšela Danuši Nerudovou v nějaké debatě o panu Turkovi, jak řekla, že přece Ministerstvo zahraničí dělá ta lidská práva. Ne, na to jsou jiné organizace. Proto mluvím o zúžení agendy. Musíme přesně vědět, co přinese prospěch této zemi, a ne Bruselu,“ zdůrazňuje a kroutí hlavou nad častým užíváním floskulí typu, že musíme být prozápadní. 

„Stále se tu používají slova jako prozápadní nebo pevné ukotvení v EU. Vždyť jsou to prázdné floskule a nic neříkající termíny. Tím, že tohle nebudu říkat, nejsem přece provýchodní. To jsme zase u toho třídění na dobro a zlo. Již 35 let jsme v demokratickém systému, a přece nemusíme říkat, jak jsme prozápadní. Jako by si o lidech mysleli, že jsou úplně blbí. S tím mám problém,“ dodala pro ParlamentníListy.cz Eva Filipi.

Psali jsme:

Eva Filipi: Evropa už nemá mnoho sil. Co naznačil Trump?

Eva Filipi: Směřujeme k zaostalosti. Trump ví, co dělat

Byla dohoda. V Sýrii věděli, my ne. Výbušné informace od Evy Filipi

Karle Schwarzenbergu, vrať se. Takto prý funguje diplomacie pod Lipavským