Po jasné roztržce mezi vedením Spojených států a vedením Ukrajiny, která vyvrcholila v Oválné pracovně poslední únorový den, se provalí naprostá zmatenost těch, kdo jsou momentálně u moci u nás. Kdyby nebyla situace tak vážná, bylo by to snad až komické.

V neděli 24. února vyzýval prezident Petr Pavel na Staroměstském náměstí k dalším obětem ve prospěch Ukrajiny. Hlásal, že válka na Ukrajině si jmenovitě od jejího prezidenta vyžádala oběti nemalé, a vyzval k ochotě přinášet oběti další a ještě větší. Plamenně prohlásil, že „to není jenom o slovní oběti, ale je to mnohdy o té oběti největší“. Kdo přesně má být v tomto procesu bezmezné obětavosti obětován, pan prezident zatím neupřesnil. Můžeme být ale klidní. Ti, koho se to bude týkat, se to jistě v pravý čas dozvědí.

Jen o den později tvrdil v pořadu Epicentrum vládní koordinátor strategické komunikace Otakar Foltýn, že Česká republika na válce na Ukrajině jednoznačně vydělává. Ukrajinští uprchlíci odvádějí na pojištění a na daních víc, než kolik platíme na dávkách těm z nich, kteří nepracují. Také náš obranný průmysl mohutně profituje. Dostává zaplaceno desítky miliard za zbraně, které si Ukrajina kupuje. České zbrojovky i jejich zaměstnanci platí odvody, což představuje další přínos do rozpočtu. A konečně podle Foltýna platí, že velká část zbraní, které poskytla naše armáda, nám byla kompenzována, a to dokonce až v násobcích jejich původní hodnoty.

Zatímco generál Pavel vyzýval k ještě větším obětem, plukovník Foltýn si liboval nad nemalými přínosy. Z Foltýnova vystoupení vyplynulo, že vlastně jediná aktivita ve prospěch války, na které u nás nikdo nevydělává, je činnost Skupiny D, jejímž je osobně členem, a která se zabývá dodáváním dronů na Ukrajinu. Poté, co vypočítal, jak vydatně se nám podpora Ukrajiny vyplácí, se vládní komunikátor svěřil, že se mu přímo zvedá žaludek, když ho někdo podezírá, že by chtěl se svými přáteli na pomoci snad nějak vydělat.

I když je logika obou vojáků z povolání neprůstřelná, problém je v tom, že nevíme, který z nich myslí své tvrzení vážně. Ten, který vyzývá k obětem nejvyšším, anebo ten, který tvrdí, že z války vydatně profitujeme?

Vždyť pokud bychom vzali oba dva za slovo, pak se musíme domnívat, že máme dokonce dva velice dobré důvody proč Ukrajině pomáhat. Jednak proto, že oběť, kterou tím podstupujeme, představuje obrovskou hodnotu sama o sobě. Hodnotu, kterou jakýmikoliv penězi nelze vynahradit. Ale zároveň bychom jí měli pomáhat proto, že je to pro nás pro všechny – snad jen s výjimkou plukovníka Foltýna a jeho přátel – ekonomicky velice výhodné. Na své naprosto nezištné oběti velice šikovně vyděláváme.

Zároveň máme dva důvody, proč by měla válka pokračovat. Jednak díky ní můžeme prokazovat, že jsme schopni naplňovat ty nejvyšší hodnoty, jednak nám z ní plynou nemalé ekonomické přínosy. Žádná oběť pro nás není dost velká, což zvyšuje naši úctyhodnost, a zároveň nám to pěkně sype, což zase zvyšuje naši prosperitu.

Korunu tomu nasadil jako obvykle pan premiér. Chce nám namluvit, že když se výrazně uskrovníme a odevzdáme peníze zbrojařům, zhodnotí se každá koruna třikrát a my obrovsky zbohatneme. Zdravý rozum by byl z takové patlaniny v koncích. I když o nějaký zdravý rozum u nás už dávno nejde, přece jen by bylo možná lepší, kdyby se pánové domluvili, jestli budou hrát spíše na city, anebo spíše na peněženku. Když se snaží hrát zároveň na obojí, nepůsobí to zrovna věrohodně. V době, kdy se vztahy ve velké politice dramatizují, není dobré mít v čele malé země zmatené signalisty.

Psali jsme:

Holec po výstupu v Bílém domě: Spratek v teplákách z východu. Choval se jako v Praze

Trump: Zelenskyj válku skončí, nebo uvidí, co se stane

Zelenskyj vyjádřil lítost. Chce zachránit vztah s Trumpem

Profesor Keller: Lidé typu Foltýna ničí politickou konkurenci. Lidé typu Baxy považují volby za nebezpečné