Jednou z velkých výzev je pokračování takzvaně pražské dálnice z Chebu do Německa, konkrétně hraničního Selbu či vzdálenějšího Weidenu. Desítky let o tom německá strana plamenně hovoří, ale zatím skutek utek. Je vidět, že nejde o prioritu, protože se upřednostnila vlaková spojení, která jsou z Chebu jak do Bavorska, tak do Saska poměrně dobrá.

O rozšíření dálnice, respektive její pokračování do saské Gery či bavorsko-sasko-durynského lázeňského trojúhelníku, to už je téměř utopie.

Petr Pavel na své večerní tiskové konferenci prohlásil, že chce jednat s německými institucemi o pokračování dálnice na české hranice. Pokud by se to podařilo, bylo by to po těch letech slibů a obstrukcí jistě grandiózní.

Univerzita jako zbožné přání

Karlovy Vary, když se staly krajským městem, dlouho hledaly krajské instituce – krajské ředitelství policie, krajský soud a tak dále. Alespoň něco se po letech od pro mnohé poměrně nesmyslného vyhlášení nejmenšího kraje v ČR událo. Karlovy Vary však nemají univerzitu, kterou tiše a nyní už i hlasitě Plzni závidí. Kdysi se hovořilo o tom, že by místu pasovala balneologie. Jenže s ubývajícími německými turisty a pacienty a po sankcích proti Rusku se to zdá být ještě větší halucinace než dokončená dálnice. Že by podobná instance byla dokonce v Mariánských Lázních, je nesmysl. Chutě by měl jistě Cheb, jenže první musejí být Karlovy Vary, tak je to vždycky, takže bývalé janičářské město ostrouhá. Že by hornické město Planá? Kdepak, hornická místa pro potenciální fakultu by spíše pasovala Jáchymovu, i když ten by si zasloužil také balneologii, kterou ovšem noví majitelé ze Spojených arabských emirátů moc chtít nebudou.

Na zdraví!?

Dalším apelem nového prezidenta je zlepšení zdravotnických služeb, mimo jiné i onkologických pracovišť, protože stále funguje ve velké míře převážení pacientů do Fakultní nemocnice v Plzni. Byl-li někdo v chebské nemocnici, jistě se bude snažit neprodlužovat svoji hospitalizaci a bude třeba chtít odejít i „na reverz“. Co čekat z místa, které je totálně vysáváno z nedalekého Bavorska i Německa. Zdravotnický a sociální personál je na českých pracovnících už tak závislý, že by se podle německých médií i odborníků bez nich zcela zhroutil. Že se nezhroutil ten český, je skoro zázrak a svědčí to o tom, že naděje – byť pranepatrná – tu ještě je.

Zajeďte se podívat do nemocnice v Plané (u Mariánských Lázní), před mnoha a mnoha lety zpackané privatizací. I když lázeňské město „Mariánky“ nemá nemocnici, tady stojí a chátrá. Němečtí turisté, když vidí tuto příšernost, i za cenu přetrvávající bolesti raději štandopéde mažou za hranice do jakéhokoliv jejich zdravotnického zařízení, kde pracují nejen české zdravotní sestry, ale i lékaři za několikanásobek českého platu. Dopravní zdravotní obslužnost je taková, že z Tachova se jezdí do nemocnic v Plzni. Za prvé proto, že Cheb či Vary jsou už v jiném kraji, ale hlavně se tady alespoň jede po rozvadovské dálnici. Nejbližší skutečná karlovarská dálnice – a ne ta, která kilometr je a pak zase není – je v hornofalckém Weidenu, odkud můžete směle vyrazit nejen do Durynska či Saska, ale také do Polska. Věřte mi, je to nejlepší spojení na sever.

Na druhé straně zase nedaleko Plané, u Boru u Tachova, je možná jedno z největších logistických center v Evropě – ve střední tedy určitě. Citi park je při dálnici gigantickým překladištěm a montovnou s tisíci a tisíci zahraničními pracovníky, z nichž nejkurióznější jsou třeba Mongolové a Filipínci, kteří se sem dostanou díky své pro mne neznámé kvalitě – snad tím, že vůbec nerozumějí našemu jazyku, zvyklostem i klimatu, a naše vláda je za souhlasného mručení vedení Hospodářské komory štědře financuje a zve.

Je pravda, že takovéto parky Karlovarský kraj nemá, a je otázka, jestli by tady měly nějaký smysl. Nu neměly přece, protože tu není řádné dopravní spojení, tedy dálnice.

Je pravda, že v Krušných horách – a nejen na Božím Daru – je lepší lyžovačka než na Šumavě, která je v posledních desetiletích notoricky téměř bez sněhu. Je tu také kus UNESCO, hornická krajina, která zasahuje hlavně do Ústeckého kraje. Vyjeďte si však vláčkem do Horní Blatné. Je to jistě romantika a pohled pro bohy, ale rovnou si zajistěte ubytování, protože poslední zpáteční vláček do Karlových Varů nemusíte stihnout. Jedině to vzít do Německa přes hraniční přechod Potůčky a Saskem se vrátit zpět do Čech. Ale o tom jsem už tady psal na předešlých řádcích.

Realita je tedy poněkud odlišná a je otázka, jak se změní, když se nezměnila po desetiletí. Ale třeba právě tenhle „Babišov“, mekka voličů expremiéra, bude ukázkou, jak se dají účelně, smysluplně napumpovat peníze do kraje, aby byl opravdu „živý“, jak zní i jeho heslo a logo nejen pro Czechturism.