Veřejnou zakázku s předpokládanou cenou 100 milionů korun bez DPH vypsala Probační a mediační služba loni koncem února. „Dnes snad končí nekonečný seriál výběru dodavatele elektronických náramků, který trval přes osm let a obsahoval lecjaké skandály a neúspěchy,“ uvedl Pelikán.

Neúspěšní účastníci mohou do 15 dnů podat námitky k antimonopolnímu úřadu. „Pokud lhůta uplyne marně a nikdo námitky nepodá, bude možné uzavřít smlouvu. Na jejím základě by měl být systém implementován, a to v průběhu letošního roku,“ vysvětlil ministr.

V první fázi ministerstvo získá od SuperComu za 15,5 milionu korun 280 náramků, provoz monitorovacího centra a školení zaměstnanců. V dalších šesti letech bude moci využívat až 2 000 zařízení podle aktuální potřeby. Pelikán upozornil na to, že zatímco pobyt vězně za mřížemi vyjde na 1 100 korun denně, denní náklady na odsouzeného s náramkem budou 120 korun.

Náramky bude možné využít pro efektivnější kontrolu výkonu trestu domácího vězení

Ministerstvo se o zavedení elektronického monitoringu snaží dlouhodobě, několik předchozích tendrů však zrušilo – naposledy proto, že nepřišla žádná nabídka. Tentokrát zvolilo formu soutěžního dialogu, kterého se zúčastnilo šest firem. Absolvovaly několik kol přímých jednání, každý ze zájemců o zakázku také úřadu na měsíc poskytl své výrobky k testování základních funkcí. Pět firem potom podalo konkrétní nabídku.

Pelikán, který si jednotlivé produkty sám vyzkoušel, náramky už dříve popsal jako „krabičku velikosti většího mobilu připoutanou na kotníku“. Připustil, že pro něj byly trochu nepohodlné při spaní, jinak prý ale v běžném životě nijak neomezují – snad kromě toho, že přístroj se musí každý den dobíjet. „Nepředstavujte si žádné okovy. Náramku se dá zbavit poměrně snadno, ale když se ho zbavíte, vyhlásí poplach,“ doplnil dnes.

Náramky bude možné využít pro efektivnější kontrolu výkonu trestu domácího vězení a také pro některé vazebně stíhané lidi. Za jednu z hlavních výhod zařízení ministerstvo označuje možnost obviněného či odsouzeného zůstat v kontaktu s rodinou a docházet do zaměstnání. „Předpokládáme, že po tomto alternativním trestu budou soudci sahat tam, kde teď ukládají krátký trest nepodmíněného vězení, nebo tam, kde ukládají podmínku,“ uvedl Pelikán. Trest domácího vězení existuje od roku 2010, soudci jej však ve větším měřítku nevyužívají. Důvodem může být právě skutečnost, že kontrolu domácích vězňů zatím nezajišťují nepřetržitě elektronické náramky, ale namátkově probační pracovníci.

Formu soutěžního dialogu zdůvodnilo ministerstvo tím, že poskytuje veřejnému zadavateli stejnou flexibilitu, jakou mají soukromé subjekty, a že zároveň umožňuje nalézt nejvhodnější řešení potřeb veřejného zadavatele.