Z ODS podle něj zbývají pokrytci jako Miroslava Němcová, k trestnímu stíhání vydávaný Bohuslav Svoboda, Marek „Kroužek“ Benda nebo Jiří Pospíšil. S nimi někdejší lídr pravice neodvratně míří do dějin. Současný politicko-mediální levičácký hlavní proud podle Hájka počítá s tím, že coby předstíranou pravici nasadí nějakého svého koně. V sobotním deníku Právo to prý ve svém nadšení dopředu prozradil sociolog Jan Keller slovy: „Zbývá Andrej Babiš. Vzhledem k tomu, jak ho pravice nenávidí, by bylo milé, pokud by její modrý prapor, který leží po volbách na zemi, zvedl právě on.“

Podle Hájka je to neobyčejně symbolické. Zatímco minulé dvacetiletí bylo na pravici érou Václava Klause, následující prý nejspíš bude érou Andreje Babiše. Dostáváme se tak prý do velmi bizarní „vzpomínky na budoucnost“.

Celá glosa Petra Hájka ZDE.

„Posledním československy hovořícím vrcholným politikem byl `pražský Slovák` s nejtemnější komunistickou minulostí Gustáv Husák. Agent StB Andrej Babiš má stejný `původ`,  stejnou řeč – a především stejný úkol: Normalizovat poměry ve `zlobivé gubernii` a vyvést ji `z krize ve straně a společnosti`. V zájmech současné Moskvy zvané Berlín,“ myslí si Petr Hájek.

Právě z Německa coby lídra evropské integrace podle něj vane vítr. Právě zde nyní dospívá likvidace tradičních hodnot evropské civilizace vrcholu, když křesťanská CDU v programovém prohlášení nové vlády souhlasí s adopcemi dětí homosexuálními páry. V tomto kontextu je prý mimořádně zajímavé, jak šéf hnutí ANO celou kampaň vykládal, kolik obchodních aktivit má v Německu a jak s ním Němci počítají. Za tímto účelem od nich podle Hájka dostal za zvýhodněnou cenu vydavatelství Mafra coby hlavní nástroj na propagandu.

„Toto má být nový guru pravice střižené podle německého, respektive unijního `nepolitického` vzoru. A on se jím stane. Právě tak jako se náhle stanou `pravičáky` všichni havlisté typu Zlatuška, Stropnický, Komárek a spol.,“ odhaduje šéfredaktor Protiproudu. Jedinou šancí prý je, že se pravici podaří prosadit v tom minimu prostoru, který zůstal ve formální demokracii, ač je výrazně regulovaná ministerskými analytickými útvary, Bradáčovými, Šlachty či mediálními říšemi. Proto Hájek vyzývá některé ekonomické „velké hráče“, kteří mají prostředky tomuto čelit, aby ve svém vlastním životním zájmu začali podporovat „disidentské struktury“, například skutečně nezávislá média.