Nejprve Robejšek vyvrací jednu mylnou informaci: „... pan Šimečka si moc práce s rešerší nedal, zřejmě již předem ví, že jsem démon. Ukazuje to již skutečnost, že si nezjistil ani něco tak jednoduchého, že nejsem profesor. Přesto mne tak v svém textu snad tucetkrát nazývá. Možná mu to oslovení připadá jako dramaturgicky efektní. Úctyhodný profesor jako vlk v beránčím rouše se hodí pro démonizaci lépe než prachobyčejný doktůrek,“ píše Robejšek.

Celý text je ZDE

Dále pak zmiňuje, že Šimečka ve svém článku uvádí heslovité teze tak propletené s jeho komentáři, že čtenář ztrácí přehled o tom, kdo právě mluví. „Ani v tom se neliší od některých svých českých kolegů, kteří moje myšlenky popisují v telegrafické a vulgarizované verzi. A tak i pan Šimečka bojuje proti názorovému fantomu, kterého si vytvořil, protože si troufá pouze na karikaturu mého myšlení,“ píše Robejšek s tím, že vybere jen ty nejkřiklavější přešlapy.

Robejšek píše, že není pravda, že je „odpůrcem lidských práv“. „Tvrdě však kritizuji desetiletí trvající idealistickou orgii větší části mediálních a akademických elit a z toho plynoucích důsledků, které jsou pro západní civilizaci zničující. Mnozí intelektuálové pletou svým spoluobčanům hlavy blouzněním o tom, že nárok na zacházení podle našich morálních zásad má i ten, kdo je odmítá, ba i ten, kdo jde jejich zastáncům doslova po krku.

Ti, kteří považují uskutečňování západních představ za nedílnou součást demokratické politiky, by však už měli konečně pochopit, že naše pojetí hodnot a morálky není univerzálně platné. Je tudíž intelektuálně nekorektní, když požadují toleranci k čemukoliv a komukoliv,“ uvádí Robejšek.

Z výše řečeného plynou zásady pro zacházení s migranty: „Je třeba migrační vlnu zastavit, nejenom proto, že evropské země nemusí, ale i proto, že ani nemohou, pomoci všem, kteří se na kontinent valí,“ píše Robejšek.

„Mnou spoluzaložená strana Realisté je pro pana Šimečku ideologickým koncentrátem české a evropské radikální pravice. Co k tomu říci? Rád bych zdůraznil, že pravo-levé schéma již dávno ztratilo převážnou část své vysvětlovací hodnoty. To vidíme na tom, že velké koalice domněle pravých a domněle levých stran mohou vzniknout a že produkují velmi podobnou politiku jako koalice domněle úplně jiných stran,“ píše dále Robejšek.

Dojem odněkud, třeba z Moskvy, organizovaného spiknutí, kterému podléhá i pan Šimečka, vzniká podle Robejška proto, že v posledních letech sledujeme vznik protestních stran v mnoha západních společnostech. „To však souvisí s tím, že lidé v rostoucím počtu zemí mají podobný dojem – totiž že jejich vlády nerespektuji zájmy většiny a že jim je vládnuto špatným způsobem a s neuspokojivými výsledky. Proto vznikají politická seskupení, která se snaží o vzestup k moci. Nespokojenost lidí s tím, jak pracují jejich vlády, používají tyto strany jako nástroj k tomu, aby se dostaly na mocenské pyramidě nahoru. To však není důsledek nějakého ďábelského plánu, nýbrž zcela normální a v politologické literatuře dobře popsaný jev známý jako ‚koloběh elit‘,“ vysvětluje Robejšek.