Prezident velmoci Trump pak podle Robejška působí jako hrubý neotesanec, který snadno ztratí sebeovládání, jako nevypočitatelný a iracionální. „Co s ním v dnešním světě?“ zeptal se. Konstatoval také, že většina dnešních západních vůdců vypadá a vystupuje jako účetní a prohlašuje kompromis s každým a za každou cenu za jediný přiměřený politický nástroj.  

„A přitom dobře vědí, že prakticky každý kompromis ve skutečnosti jen odkládá jednoho dne stejně nevyhnutelné rázné řešení. Svou mnohomluvnou nečinnost zdůvodňují tím, že dnešní svět prý vylučuje jednoduchá řešení. To, že ho sami zaneřádili stohy zbytečných zákonů na všechno a bariérami protiřečivých smluv o čemkoliv, již říci zapomenou,“ dodal.

Většina dnešních vůdců západního světa se podle jeho slov setkává v diskrétních kroužcích s ostatními politiky, s anonymními úředníky a lobbisty, kdy často vyjdou údajná řešení, ale nezmění se nic. „V tom horším případě podstrkují občanům jedno kukaččí vejce v maskáčích z nic neříkajících frází za druhým,“ dodal a vzpomněl na přísně tajné vyjednávání Transatlantické obchodní smlouvy (TTIP). 

„Dosud se na vrchol mocenské pyramidy snáze dostával intrikánský tichošlápek než výrazná vůdcovská osobnost. To, že se takový přírodní živel jako Donald Trump vůbec ocitl v Bílém domě, byla provozní porucha dosavadního systému vládnutí. Ten je nastaven tak, aby volby přinesly pouze politicky korektní překvapení. Mírná senzace v mezích zákona je třeba to, že nejsilnější evropské zemi vládne žena a že Spojeným státům vládl černošský prezident,“ dodal s tím, že k moci Trumpa vynesla také historická situace, jež volá po novém stylu politiky a po opravdových vůdcích. 

„Kulisy mezinárodních vztahů dnes vypadají asi takto: končící globalizace, stagnující růst, zostřující se boj o blahobyt a rostoucí pocit ohrožení západního způsobu života. V této nehostinné scenerii mají obstát změkčilé a konzumem narkotizované západní společnosti a jejich (vlastním mudrováním) dezorientované elity. Naše doba vyžaduje jak jiný styl politiky, tak i jiné vůdce,“ poznamenal a zkritizoval Trumpova předchůdce Baracka Obamu.

„Barack Obama byl dokonalým obsazením v příběhu o síle dobra v klidné době. V takové ale nežijeme. Obama se jistě upřímně snažil, ale byl spíše rétor a mediátor. V bazénu plném žraloků v dobře padnoucích oblecích to nejsou ty opravdu důležité schopnosti,“ řekl.

„Dnešní doba podporuje vzestup archetypu vůdce, který je pochmurný, náladový, útočný a budící respekt; takový, který rychle a tvrdě sáhne po tom, co chce. Takový vůdce se nám nemusí líbit, ale to neznamená, že ho nepotřebujeme; aspoň v některých zemích,“ zmínil se slovy, že Trump je dominantní osobnost především ze sebe sama: Umí počítat, zacházet s rizikem, s vítězstvím i s porážkou, zkrátka obstát v nehostinném reálném světě mimo redakce a učebny. Nemudruje o teorii, ale prakticky jedná. 

„Trump je dnes jediný západní státník, který má šanci rozbít hradbu postavenou na politické korektnosti a vyztuženou stohy rezolucí a kupami paragrafů. Za touto hradbou se schovávají západní politici, kteří nechtějí vzít na vědomí, že se naše civilizace musí ekonomicky, politicky a hodnotově obnovit a hlavně energicky bránit, chce-li přežít,“ uzavřel.