Na oficiálních stránkách Evropské komise se můžete dobrat k pozoruhodnému materiálu zvanému „Ochrana svobody sdělovacích prostředků v EU – nová pravidla.“ Jde o nové doporučení EK směřované k médiím a mediálnímu trhu a prostředí vůbec. V preambuli se vznik tohoto dokumentu zdůvodňuje takto: „Nedávný vývoj v některých zemích EU, co se týče vlastnictví, řízení nebo provozu některých sdělovacích prostředků, poukazuje na rostoucí vměšování do mediálního odvětví. Cílem této iniciativy je zajistit lepší fungování mediálního trhu EU, a to zvýšením právní jistoty a odstraněním překážek na vnitřním trhu. Nová pravidla by měla stanovit mechanismus, jak zvýšit transparentnost, nezávislost a odpovědnost při opatřeních, která mají dopad na mediální trh, svobodu a pluralitu v rámci EU.“

Na první pohled vás udeří do očí to slovo pluralita, možná dokonce víc, než svoboda. Protože plurality (a tím též svobody) lze nejlépe dosáhnout v prostředí, které není sešněrováno žádnými reglementacemi, doporučeními, opatřeními, směrnicemi, a co všechno to Evropská komise produkuje. Činí to však nikoli v zájmu plurality (a tedy i svobody), nýbrž pouze v zájmu posílení svých pravomocí nad životy občanů v členských zemích. Je to jen další projev toho, jak se z kdysi diskutované – a rozumnými účastníky diskuse i zavrhované - federalizace či konfederalizace EU stává de facto unitární stát, jehož legislativa stojí nad legislativami národními, směrnice EK jsou členské země povinny implantovat do svých zákonů, i kdyby v nich šlo třeba o to, že stát nedisponující mořským pobřežím musí provozovat flotilu námořních lodí, nebo stát položený jižně se má věnovat produkci brambor, kdežto stát na severu pěstováním mandarinek. Jednou to nařídila EK, pak je to slovo svaté.

K dalším důkazům této zkušenosti patří právě i dokument „Ochrana svobody sdělovacích prostředků v EU – nová pravidla.“ Jeho celá název zní „Doporučení Evropské komise ze dne 16. 9. 2022 o vnitřních zárukách redakční nezávislosti a transparentnosti vlastnictví v odvětví sdělovacích prostředků“. Připomínková řízení k němu skončila před pár dny, 23. ledna letošního roku. Pojďme si v něm zalistovat.

Najdeme zde občas pár vět sympatických, jež by zasluhovaly pomalu tesat (kdyby byly dodržovány), například tuto: „Aby mohli občané uplatňovat svá demokratická práva, musí být schopni důvěřovat informacím, které jsou jim poskytovány. Musí mít přístup k pluralitě názorů a ke spolehlivým zdrojům informací, aby si mohli utvářet vlastní názory a přispívat k demokratickým procesům. Přístup k důvěryhodným informacím je neméně důležitý i pro schopnost podniků přijímat informovaná rozhodnutí.“ Jenomže potíž samozřejmě vzniká už při úvaze o tom, kdo a jak rozumí slovům „spolehlivé zdroje důvěryhodných informací“ Jsou to ty, které slouží eurounijním představám? Nejspíše ano, protože jinak by tato směrnice nikdy nemusela vzniknout. A plyne z toho, že je EK znepokojena nad tím, že vedle jí kontrolovaných „spolehlivých zdrojů informací“ zde vegetuje nepřeberné množství jiných zdrojů mimo formální kontrolu úřadů. Někdo by to mohl nazvat onou kýženou pluralitou a výrazem svobody, ale běda mu, to jsou rouhačské představy. Spolehlivé je jen to, co EK spolehlivým a důvěryhodným uzná, tedy to, co jí bez výhrad slouží.

Leč pojďme dále: „Evropští poskytovatelé mediálních služeb jsou stále častěji vystavováni nepatřičným zásahům do jednotlivých redakčních rozhodnutí, a to i ze strany soukromých vlastníků a akcionářů, což má nepříznivý dopad na redakční svobodu a schopnost poskytovat nezávislé zpravodajství, a tudíž i na dostupnost důvěryhodných informací pro uživatele médií. Nástroj pro sledování plurality sdělovacích prostředků z roku 2022 vykazuje vysoké riziko nepatřičného komerčního a vlastnického vlivu v několika členských státech. V digitálním věku má vzhledem ke zvýšené možnosti snadného přístupu k informacím, které poskytují poskytovatelé mediálních služeb usazení v jiných členských státech, zásadní význam podpora osvědčených postupů na úrovni EU s cílem zajistit, aby se k občanům a podnikům v Unii dostával nezávislý a rozmanitý obsah v oblasti zpráv a informací o aktuálních událostech, který jim umožní utvářet si vlastní názory a provádět informovaná rozhodnutí, což přispěje k fungování veřejné sféry na vnitřním trhu.“