Na oficiálních stránkách Evropské komise se můžete dobrat k pozoruhodnému materiálu zvanému „Ochrana svobody sdělovacích prostředků v EU – nová pravidla.“ Jde o nové doporučení EK směřované k médiím a mediálnímu trhu a prostředí vůbec. V preambuli se vznik tohoto dokumentu zdůvodňuje takto: „Nedávný vývoj v některých zemích EU, co se týče vlastnictví, řízení nebo provozu některých sdělovacích prostředků, poukazuje na rostoucí vměšování do mediálního odvětví. Cílem této iniciativy je zajistit lepší fungování mediálního trhu EU, a to zvýšením právní jistoty a odstraněním překážek na vnitřním trhu. Nová pravidla by měla stanovit mechanismus, jak zvýšit transparentnost, nezávislost a odpovědnost při opatřeních, která mají dopad na mediální trh, svobodu a pluralitu v rámci EU.“

Na první pohled vás udeří do očí to slovo pluralita, možná dokonce víc, než svoboda. Protože plurality (a tím též svobody) lze nejlépe dosáhnout v prostředí, které není sešněrováno žádnými reglementacemi, doporučeními, opatřeními, směrnicemi, a co všechno to Evropská komise produkuje. Činí to však nikoli v zájmu plurality (a tedy i svobody), nýbrž pouze v zájmu posílení svých pravomocí nad životy občanů v členských zemích. Je to jen další projev toho, jak se z kdysi diskutované – a rozumnými účastníky diskuse i zavrhované - federalizace či konfederalizace EU stává de facto unitární stát, jehož legislativa stojí nad legislativami národními, směrnice EK jsou členské země povinny implantovat do svých zákonů, i kdyby v nich šlo třeba o to, že stát nedisponující mořským pobřežím musí provozovat flotilu námořních lodí, nebo stát položený jižně se má věnovat produkci brambor, kdežto stát na severu pěstováním mandarinek. Jednou to nařídila EK, pak je to slovo svaté.