Jestliže to je dnes tak, že vládní koalice má pohodlnou většinu 108 hlasů (z celkových 200), pak to tedy znamená, že si prosadí cokoli a kdykoli bude chtít. Není pak to předražené těleso zbytečné? To je logická otázka. Odpověď samozřejmě zní: možná ano, ale je nezbytné, chceme-li mít demokracii. Protože, jak říkal TGM, demokracie znamená diskusi a bez diskuse není demokracie. Proto povýšené pohrdání hlasem opozice rozhodně k demokracii nepatří. To bychom rovnou mohli Parlament nazvat žvanírnou (podle jistého klasika) anebo ho rovnou zrušit - to ovšem v Evropě za posledních 100 let učinil pouze Hitler, a to jistě není náš vzor.

Ta naše demokracie je vůbec podivuhodná. Máme nejhůře hodnoceného premiéra v mezinárodním měřítku (důvěra v něj sahá pod 20%), a přece se tento muž na každém kroku holedbá tím, jak skvěle vládne, jak je jeho vláda nejlepší ze všech možných, ale realita je docela jiná. Máme rekordní inflaci, máme rekordně vysoké ceny energií, panuje nedostatek léků včetně tak základních, jako jsou antibiotika, diabetika, hypertonika či obyčejný Paralen. Nemůže to nepřipomenout slavnou scénu z Voltairova Candida, kde vystupuje jistý dr. Panglos, který zastává názor, že „tento svět je nejlepším ze všech možných světů“. Candide mu však klade otázku: „Je-li tento svět nejlepší ze všech možných světů, jak potom vypadají ty jiné světy?“

Tato a mnohá další témata padají v diskusi třetího dílu pořadu O lecčems a mnohém.