Průzkumy ukazují, že Piráti se stále více dostávají do povědomí veřejnosti. Od státu také dostanou miliony korun. A část z nich použijí na uhrazení volební kampaně do Evropského parlamentu. Jenže, tady je kámen úrazu. Piráti mají na jedné straně určité vnitrostranické schvalovací procesy a na straně druhé jsou lhůty, ve kterých chtějí dodavatelé uhradit faktury. Končící předseda Ivan Bartoš dal přednost dodavatelům a faktury uhrazuje, ale činí bez toho, aby o tom napřed rozhodla strana, za což čelí kritice. Sám má ale jasno.

„Dodavatele naše schvalovací procesy a vnitrostranický boj vůbec nezajímají. Když už pomineme absurditu toho, že o proplacení smluvních faktur po splatnosti hlasujeme, chceme opravdu riskovat dobré jméno strany, případně další důsledky? Já mám vzhledem k Pirátské straně hmotnou zodpovědnost, proto jsem se rozhodl závazky vyrovnat,“ zdůrazňuje Bartoš, který se opírá také o stanovisko právníků.

Pirát jako symbol zločince

Peníze má dostat i člověk, který normálně pracuje pro Piráty jako dobrovolník, ale za kampaň dostane zaplaceno, neboť na krátkou dobu působil na postu volebního manažera. Nabízí se otázka, zda by se s přísunem peněz neměla strana také profesionalizovat a zkusit získat více voličů. Politolog Tomáš Lebeda z Univerzity Palackého v Olomouci ale upozorňuje, že si Piráti sami omezují voličskou základnu tím, jak vystupují.

„Část priorit strany hraničí s něčím, co je nelegální. Už je název strany. Pokud vím, tak pirát byl vždy symbolem zločince. Pro mladé to může být sexy název, ale v jejich programu jsou věci, které právní řády většiny evropských zemí považují za nelegální,“ upozorňuje Lebeda.