„Já jsem člověk, který dá na fakta a na dobré zkušenosti z praxe, a překvapuje mě, že se paní ministryně neinspiruje u pozitivních případů. My už v právním řádu máme odebírat dávky rodičům, kteří neposílají své děti do školy,“ upozornila Richterová.

„Ale na druhou stranu nikomu nemůžete pomoct, když mu seberete bydlení,“ upozornila Pirátka s tím, že není příliš pravděpodobné, že děti bez střechy nad hlavou budou svědomitě chodit do školy.

A tam, kde záškoláctví představuje problém, to znamená u puberťáků, které živí matky samoživitelky, jež tráví v práci tolik času, že z počátku ani nemusejí vědět, že jejich dítě nechodí do školy. Tady je podle Richterové prostor na spolupráci školy, matky, úředníků z Orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) a případně i policie, pokud už to nejde jinak. Některé obce tento model spolupráce uplatňují a podle Richterové slaví úspěchy. „Nejsme jediná země, kterou napadlo, jak by bylo skvělé sebrat chudým lidem úplně všechno. Pak vzrostou náklady na provozování azylových domů,“ upozornila Richterová.

„Když mně bylo deset let, tak jsem půl roku chodila do školy v Los Angeles, kde byla rodilou Američankou jen paní učitelka, jinak to byla třída plná přistěhovalců, a tam to bylo tak, že se pozitivně vyzdvihovala docházka, ve třídách byli asistenti a zdarma tam byly nejen obědy, ale i snídaně,“ prozradila poslankyně.