Pláčete, Francouzi? A toto víte? Silná slova o Macronovi a shořelé katedrále

17.04.2019 8:17 | Zprávy

Kolínská advokátka Monika Čírtková se obula do Francouzů. Ti podle ní sice truchlí nad ztrátou katedrály Notre-Dame, kterou postihl požár, ale neměli by spíše plakat nad ztrátou víry, ptá se.

Pláčete, Francouzi? A toto víte? Silná slova o Macronovi a shořelé katedrále

Foto: Archiv Moniky Čírtkové
Popisek: Advokátka Monika Čírtková

„Emmanuel Macron musí být vzteky bez sebe. Chtěl být novým vůdcem Evropy, sjednotitelem, mírovým Napoleonem. Namísto toho zůstane už navždy prezidentem, kterému pod okny shořel Notre-Dame, více než osm set let starý chrám. Jak výmluvný zápis do kroniky Paříže, Francie, Evropy i lidstva. Ale vyčkejme, třeba se ještě dozvíme, že roucho sv. Ludvíka zachránil z katedrály Macron s nasazením vlastního života osobně,“ poznamenala Čírtková.

„Francouzi pláčou nad zkázou významné církevní a kulturní památky, sídla pařížského arcibiskupa, centra duchovního života, schránky, v níž bylo uloženo mnoho pokladů materiálních i duchovních. Jenomže to už je jen symbolická tečka za dlouhým vývojem. Ten chrám ostatně církvi již více než sto let nepatří, stát ji ho uzmul, církev má jen dovoleno jej užívat. Ale nejde jen o tu stavbu. Veškeré hodnoty křesťanské víry jsou ve Francii systematicky zadupávány do země. Nepomohou protesty církve proti nestoudnosti a pýše, Francouzi se smějí křesťanům a mění společnost tak, aby ctila jejich hodnoty co nejméně. Svátky se přestávají slavit, sochy se zahalují, matky nemohou být nazývány matkami a otcové otci, za manželství se vydává kdeco. Prezident svým životem nejlépe svědčí o všeobecně tolerované bezostyšnosti a bezohlednosti,“ popsala Čírtková.

„A do toho shoří chrám a my se najednou divíme, cože to mizí v plamenech? Mizí tam zdi ticha, které jsme už dávno překřičeli,“ dodala se slovy, že Francouzi nyní hořekují nad tím, co ztratili. „Až ve chvíli, kdy se bída duchovního života tak symbolicky promítla do obrazu zkázy materiální, kdy hoří staletá stavba, a při pohledu do plamenů si můžeme uvědomit, jak nesmírně cenná pro nás je. Ale to už je pozdě. Bůh byl k Francii milostiv, klenby se nezřítily a věže zůstaly stát. To ostatní je kolem možné postavit. Je to pobídka ke změně, pozvání, memento, výzva. Ten požár by mohl být koncem zkázy, bodem obratu. Ale nebude,“ řekla se slovy, že výzva určitě nebude vyslyšena. Dojde podle ní k pár patetickým projevům, velkolepým gestům, ocenění štědrých donátorů... A cirkus přímo v srdci církve může pokračovat,“ uzavřela.