"Útok na Sýrii ukázal, že Trump se významně neliší od svých předchůdců. Je jen mnohem méně předvídatelný a rád improvizuje. O jeho politice to však pořád moc neříká," míní Plesl. Americký útok na Sýrii podle něj přišel jako blesk z čistého nebe, neboť toto nikdo od Trumpa nečekal. V minulosti totiž dal několikrát jasně najevo, že Amerika se v Sýrii angažovat nemá a řešení tohoto problému má delegovat především na Rusy a jejich místní spojence.

"Teď je všechno jinak. Stačil jeden chemický útok, o jehož původu stále nemáme jasné důkazy, a Trump vydal rozkaz ke zničení letiště, z nějž měla startovat syrská letadla s chemickými zbraněmi (prezident na tiskové konferenci hovořil o nervovém plynu). Z Trumpa se stal válečník," konstatuje Plesl s tím, že tímto rozkazem se z Trumpa stal americký prezident se vším, co k tomu patří.

"To znamená i s ochotou vyslat Ameriku do války, o jejímž smyslu může samotný prezident pochybovat. A bylo by zvláštní, kdyby Trump svůj názor na Sýrii těsně před raketovým útokem nějak výrazně pozměnil. Pouze pochopil, že nemůže nechat Američany sledovat v televizi záběry mrtvých dětí a tvářit se, že ho to nezajímá. A tak nechal na Sýrii vystřelit pár desítek raket. Efektivita úderu je samozřejmě sporná, možná dokonce nulová," řekl.

Zaměřil se však také na Trumpovy příznivce, pro něž může být prezidentův náhlý obrat velkým zklamáním. "Zákonitě povede k pochybnostem o Trumpově ochotě splnit i další předvolební sliby. A je jedno, zda to je zeď proti migrantům z jihu nebo navrácení pracovních míst do USA. Trump zkrátka bude mít co dělat, aby si ty, kdo ho vynesli do Bílého domu, udržel na své straně," řekl Plesl.

Trump pak podle Plesla rozhodně není žádný hlupák a určitě si uvědomuje, že mu 59 odpálených tomahawků dobře posloužilo jako zahajovací ohňostroj ještě většího divadla.

Jan Fingerland pak konstatuje, že syrský útok a americká reakce otevírají další pokračování dlouhé války.