Patočka upozorňuje, že v minulém roce objížděli česká města s knihou Žlutý baron a již tehdy upozorňovali na povolební scénář, kterého nyní můžeme být svědky. „Říkali jsme, že jak jsme Babiše poznali a pochopili při práci na naší knize, jeho prioritou bude sestavit menšinovou vládu s podporou komunistů, případně Okamury, protože jeho plánem je proměnit český stát v součást svých podnikatelských aktivit. Varovali jsme, že Babišův projekt posadí českou společnost – v politickém smyslu – na rychlík z Budapešti do Moskvy,“ uvádí s tím, že následně se budeme všichni modlit, aby se režim podobal více režimu Orbána než Putina.  

Podle něj povolební stav tedy není žádné překvapení, zarážející podle něj ale jsou „zoufale neadekvátní  a nepromyšlené“ reakce české politické veřejnosti na Babišův režim. A to je podle něj zásadní problém. „Opozici proti vznikajícímu režimu – jak občanské, tak politické – zatím chybí dostatečně pronikavá analýza toho, co děje, kde má protivník slabiny a jak jich využít. Proto na cestě k ovládnutí české společnosti zatím Babiš nemá žádné vážné potíže,“ uvádí.

Babišova vláda je podle něj již zcela obnažená. Šéf hnutí ANO má funkční sněmovní většinu za podpory SPD a KSČM bez toho, aniž chtějí vstupovat do vlády.  Podle něj Babiš  od samého počátku chce mít vládu pro sebe. „Chce ovládnout exekutivu, protože s ní má své dobře promyšlené záměry, jež dal už také najevo: aparáty ministerstev a jimi kontrolovaných organizací vyčistí a personálně přeskupí, tak aby sloužily jeho extrakčním podnikatelským zájmům, jak se to dělo už v minulém období,“ vysvětluje s tím, že předpokládaná rostoucí podpora mu umožnuje všem „vyhrožovat“ vyvoláním předčasných voleb.

Za zcela významný aspekt Babišovy „hry“ považuje naklonění Zemanova Hradu. „I staronový prezident ví, že je ke spojenectví s Babišem odsouzen, protože pouze s ním si uchová svou mocenskou pozici. A proto se také snaží vmanévrovat ČSSD k tomu, aby se stala ozdobnou součástí nového režimu, neboť by to Zemanovi rozšířilo manévrovací prostor,“ myslí si Patočka.

Patočka na české politické scéně vidí ústavní a politický převrat. Podstatou druhého jmenovaného je „čištění“ veřejné správy a státem kontrolovaných organizací v zájmu Babišova holdingu.

„Sněmovní demokratická opozice se tu dopustila a nadále dopouští základní chyby, že povolební postup Zemana a Babiše neodmítá s mnohem razantnější vehemencí jako ústavní převrat proti parlamentnímu základu české demokracie,“ tvrdí Patočka a pokládá si otázky: „Neměli poslanci či senátoři za svrchovanost Parlamentu bojovat ještě s mnohem větší vervou? Proč nikdo nehrozí jak Babišovi, tak Zemanovi trestními následky za jejich současné spiknutí proti Parlamentu?“

Babiš podle Patočky má dva strategické cíle, které potřebuje ke konsolidaci moci: bezpečnostní sbory a veřejnoprávní média. Ve sporu mezi GIBS a Babišem nejde o nic jiného než Babišův chtíč mít kontrolu nad klíčovým a mocenským nástrojem, který by mu dovoloval prosazovat své zájmy v policii.

Obdobným strategickým zájmem je ovládnutí veřejnoprávních médií. „V rozhlase už má předpolí v osobě současného ředitele. Prakticky nepozorovaně začíná obsazovat ČTK. Ale jeho hlavním cílem je samozřejmě Česká televize,“ uvádí s tím, že ČT potřebuje zkrotit, neboť její zásah je nesrovnatelně větší. „Navíc Česká televize disponuje zdroji dělat průběžně solidní investigaci pravé podstaty Babišovy moci, obnažovat, jak svou kontrolu státu zneužívá, což opakovaně prokázali právě i Wollnerovi Reportéři ČT,“ podotýká.

Pokud by Babiš ČT ovládl, jejich hlas by utichl. Domnívá se, že by mohla ochabnout také ochota velkých soukromých vydavatelů čelit Babišovi. „U Penty i u Křetínského může pak převážit snaha uzavřít s Babišem nějaký pakt o neútočení,“ myslí si Patočka. 

Celá zpráva zde.

Za další nepříznivý aspekt, který celé situaci zásadně neprospívá, je fakt, že Babiš má podporu veřejnosti. „Babiš tedy demontáž základních demokratických institucí a proměnu veřejné správy v součást svého podnikatelského impéria provádí sice bez legitimity parlamentní, ale s legitimitou – přinejmenším zčásti – demokratickou,“ píše Patočka.

Podle něj je zcela zásadní se věnovat podrobné analýze jednotlivých složek Babišova režimu.  Zamýšlí se nad motivy stran KSČM a SPD.
Tajemství komunistů, kdyby vstoupili do vlády, vidí v tom, že jsou v základních ohledech úplně stejní jako všichni ostatní. „Mají ve svých řadách stejné množství postav korumpovatelných, toužících po prebendách a stejně málo principiálních lidí jako všechny ostatní strany,“ píše a dodává, že komunisté mají s Babišem určitou kulturní spřízněnost: „Svou předlistopadovou zátěží se mnohým jeví jako jeden z nich,“ uvádí. Podle něj ale zásadní motivace není ideová, ale oportunistická. „Něco jim nabízí, nějak je korumpuje,“ píše.

Motivaci okamurovců spatřuje v něčem jiném s ohledem na odlišný charakter jejich strany. „Na rozdíl od KSČM je to nový politický projekt napájený skutečným, byť obludně zacíleným idealismem zdola vyrůstajícího identitářského, tmářského, nenávistného hnutí, jež se zrodilo z obav a nejistot vyvolávaných ekonomickou globalizací, převratnými technologickými proměnami a které systematicky živí ruská propaganda v rámci svých snah podkopat západní demokracie,“ myslí si a dodává, že na rozdíl od členské základny je Okamura obchodník, který hlásá nenávist, protože to je pro něj výhodné. „Ale v soukromí, za kulisami je ochoten nechat se od Babiše koupit a korumpovat právě proto, že osobní prospěch je jeho motivem k účasti v politice,“ uvádí Patočka.

Slabina? Okamurovi rasisté, ne komunisté

Český antikomunismus podle Patočky byl a je Babišovým spojencem. „Doplácíme v tom na neschopnost polistopadové společnosti pokračovat s komunisty v dialogu, který byl podstatou sametové revoluce a během ní vyjednaného předání moci,“ zmiňuje Patočka. Podle něj demokratická politika dělá chybu v tom, že komunisty otevřeně neuzná jako součást politické scény. Naopak je na jedné straně ostrakizuje, byť je do výkonu vlády často manévruje. „Tím z nich vyrábí předpřipraveného ochotného, cynického spojence kohokoli, kdo je sám dosti cynický na to, aby se s nimi spojil, když to právě nutně potřebuje,“ uvádí.

Společným jmenovatelem občanských protestů není antikomunismus. „To je ale dobře, protože v dané situaci, jak jsme si právě ukázali, slouží pouze k upevňování Babišovy aliance a k odvádění pozornosti od pravé podstaty vznikajícího režimu,“ argumentuje šéfredaktor s tím, že jasně varuje, že je v první řadě nutné občanskými protesty bránit veřejnoprávní média. Širokou alianci by podle jeho názoru šlo vytvořit také z tendenční snahy o politickou izolaci Okamurova SPD. „Že se to zatím nestalo, je i důsledek zbabělé reakce velké časti české politické i občanské elity na vzmach tmářských vášní proti uprchlíkům a muslimům,“ myslí si.

Patočka se domnívá, že Babiš právě proto chce vytvořit zdání civilizované vlády s podporou KSČM a ČSSD, se kterou by se mohl prezentovat na evropské půdě. Doma si chce pak vládnout sám. „Případně s hrstkou uplacených sociálních demokratů. A Sněmovnu hodlá dále kočírovat se svou dnes již tak sehranou trojkou,“ píše. Jednání sociální demokracie o vládě nepovažuje za správné, nemají mandát od voličů jednat o vládě.

„Kvartet demokratických pravicových politických stran je v podstatě jedinou reálnou parlamentní silou, která může nastolení Babišova režimu ještě zvrátit,“ myslí si Patočka. 

Patočka připomíná volební výsledek a počet mandátů bloku demokratických stran. Domnívá se, že za účasti silného občanského protestu a projevů respektu k levici by se mohlo stát, že Babiš nebude premiérem, ani nebude mít většinu. Součástí dohod by musel být požadavek na rozpuštění SPD.

Závěrem Patočka připomíná, že zásadní je vytvořit situaci, kdy Babiš bude uvažovat tímto způsobem: „Buď dostane a využije možnost přijatelné ústupové strategie, nebo se do konce života bude bát trestních postihů. Otázka zní, zda česká parlamentní pravice má mezi svými předáky někoho, kdo by dokázal začít systematicky na vzniku takové situace pracovat. „Je to tak jako mnohokrát v minulosti, když byla česká politika v úzkých, jedinečná příležitost pro státníka. Kdyby tu nějaký byl,“ uvádí.