„Zkuste najít nějakého zastánce politické korektnosti,“ pobídl Slačálek Veselovského. Většina těch, kteří o ní mluví, se proti ní totiž velmi ostře vymezuje a mnohdy ji prezentuje jako hlavní problém. A v České republice o to víc.

„Žijeme ve společnosti, kde skutečně platí některá pravidla, jež se snaží neurážet lidi na základě jejich skupinové příslušnosti,“ poznamenal Slačálek s tím, že právě perzekuci menšin brání politická korektnost.

„Já si myslím, že ten boj proti politické korektnosti je založen na nereálné představě, že může existovat komunikace bez pravidel,“ podotkl politolog s tím, že je mylná představa, že by nám politická korektnost bránila v tom, abychom nazývali věci pravými jmény. Normy v komunikaci jsou podle něj pro mezilidskou komunikaci velmi důležité a politická korektnost pomáhá tyto mantinely, které brání vypuknutí přímého násilí, umně bránit.

Odmítání politické korektnosti Slačálek vnímá i jako revoltu vůči Západu a také ten termín s sebou nese nostalgii po dobách, kdy byly normy v komunikaci mnohem volnější a v České televizi běžela Česká soda.

• Celý text zde

Slačálek však vidí problém v tom, že významy slov se mění v průběhu času. Mnohá slova tak získávají na vulgaritě na základě dobového společenského kontextu. Současné „tažení proti politické korektnosti“ se však snaží zbavit se veškeré zodpovědnosti za to, co lidé vypouštějí z úst.

„Stalo se z toho takové nadtéma, už rok je na titulních stranách,“ prohlásil o uprchlické krizi a dodal, že „politici ze všech politických stran jako by stáli frontu na to, kopnout si do někoho jiného“. Veřejná debata se však už dávno vymkla z okovů reality a vůbec neřeší to, co se ve skutečnosti děje.

„Všechny parlamentní strany v reakci na uprchlickou krizi selhaly,“ poznamenal Slačálek a dodal, že naopak velmi příjemně překvapily odbory, které daly najevo, že nelze uprchlíkům nepomoci.