Hned v úvodu svého příspěvku připomíná zásah sociální sítě Facebook, která smazala několik stránek publikujících kritické názory a zprávy na téma migrace, islamismu a současného politicko-kulturního establishmentu. „Prostě názory nevyhovující dnešnímu oficiálnímu proudu,“ shrnuje Zálom a dodává, že jen jednu ze smazaných stránek – sdružení Naštvané matky – sám znal blíže. Podle něj tato stránka nepřispívala k podněcování násilí. „Názory, prezentované na této stránce, lze charakterizovat jako národnostně-konzervativní či možná paleokonzervativní – rozhodně ne však jako podněcující násilí, jako rasistické nebo jako xenofobní,“ zdůrazňuje Zálom a připomíná korektní a trpělivou komunikaci Evy Hrindové, hlavní správkyně stránky. Její korektní jednání dává do kontrastu s levicovými aktivisty, jejichž komunikace je často vystavěna na nenávistném základě. 

Z hlediska svobody podnikání a práva na majetek podle něho nelze proti smazání stránek nic namítat. „Facebook je soukromá firma a určuje si pravidla,“ zdůrazňuje politik a dodává, že uživatelé pak pravidla akceptují, nebo ne.

Pak už záleží na aktivitě daného jedince. Buď se choloustivým tématům vyhýbá, nebo naopak jim jde naproti. „Pohybujeme se vědomě na hraně, balancujeme na ostří nože, snažíme se nepotlačovat svoje postoje, necenzurovat sami sebe, ale zároveň také zbytečně neprovokovat,“ popisuje Zálom druhou skupinu uživatelů.  

Současně připouští, že leckdy velká opatrnost vlastně ani nepomůže. Za příklad uvádí moment, kdy se stránka stane terčem „organizovaných levicových aktivistů, práskačů, udavačů – novodobých konfidentů gestapa či spolupracovníků StB, kteří dnes mohou pohodlně působit z bezpečí svého obýváku nebo dětského pokojíčku.“ Chce tím říct, že způsob vyhodnocení, zda stránka odporuje zásadám sociální sítě, je automatický. „Ke smazání stránek tedy mnohdy stačí koordinovaný útok levičáků z Kliniky či sdružení Hate Free,“ přibližuje a dodává, že stránka Naštvaných matek měla kolem 40 tisíc lajků a příspěvky měly milionový dosah. „Není divu, že někomu ležela v žaludku,“ uvádí a dodává, že stránka s tímto zásahem by se dala nazvat významným „opionion makerem“ především pak pro pravicové voliče.

Podle Záloma je dokázano, že Facebook dlouhodobě potlačuje pravicové postoje. „Co odpouští levicovému establishmentu, to pravici nemilosrdně maže,“ zdůrazňuje a uvádí několik příkladů. Kritický post o Clintonové urychleně ze sociální sítě zmizel, kdežto příspěvek kritický na adresu Donalda Trumpa byl vyhodnocen jako nezávadný.

• Celá zpráva zde

Zálom se pak sám sebe ptá, zda takovéto jednání je v pořádku. „Z hlediska majetkových práv nepochybně ano. Přesněji řečeno, bylo by to v pořádku, kdyby tyto firmy nebyly napojené na politický a mediální establishment a čile s ním nespolupracovaly,“ uvádí a pokračuje, že platformy jako Google, Facebook, Twitter a další jsou vládou Evropské unie prakticky nepostihnutelné. „Žádná hrozba pokut nemůže tak silnou nadnárodní firmu ohrozit, a nic ji nemůže donutit pokutu platit,“ připomíná s tím, že podle něj tyto firmy byly velice rychle zkorumpovány. V jejich byrokratické struktuře jsou zastoupeni levicově progresivní manažeři, kteří jsou vzdělaní ve směru současného establishmentu.

„Proto se tyto firmy podílejí na šíření socialismu ve světě,“ myslí si. Největší paradox na tom je, že všechny tyto firmy vznikly na myšlence svobody projevu a informací. „Pokud by byl internet od začátku tak regulován (a samoregulován), jak se o to dnes snaží Facebook, měly by ve svých počátcích tyto firmy svoji pozici daleko obtížnější,“ vysvětluje. Dnes se podle Záloma zdá, že na tento svůj ideový základ již zapomněly. „Google se podílí na cenzurování internetu v Číně. Facebook potlačuje pravicové postoje,“ připomíná a dodává, že to možná není zdaleka vše. Internetové firmy se tak víceméně stávají nevolenými politickými entitami. „Stávají se jedním z pilířů současného systému, který lze nejpřesněji označit jako korporativismus, když už ne přímo fašismus,“ píše na blogu politik. Podle něj se tak sociální sítě podílejí na veřejném životě týkajícím se politiky i podnikání. „Politický dohled nad nimi, resp. nad jejich uživateli cestou k totální ostrakizaci osob prezentující nepohodlné postoje,“ uvádí. A vyloučení ze sociálních sítí přirovnává k absurdním příkladům – například k zásahu banky, která by svému klientovi zrušila účet, nebo k postoji energetické firmy, která by vypínala elektřinu a rušila smlouvy těmto uživatelům. To vše se podle něho dotýká svobody projevu.

„Je zásadní rozpor využívat svobodu k napomáhání potlačování svobody. Že současný establishment svobodě nepřeje, o tom snad nemůže být sporu,“ vysvětluje politik a připomíná, že samozřejmě firma, podnikatel má vyrábět to, co uzná za vhodné. „Je však v souladu s principem svobody jednotlivce vyrábět jedovatý plyn nebo čepele ke guilotinám a prodávat je nacistické vládě?“ zamýšlí se a snaží se vysvětlit kontext na těchto extrémních příkladech.  

Firma, která kolaboruje s vládou potlačující svobodu jednotlivce, je morálně spoluzodpovědná za to, co potom stát provádí. „Můžeme jen doufat, že se majitelé a zakladatelé těchto firem rozpomenou na morální rozměr svobody internetu, na níž kdysi svůj podnikatelský záměr postavili a založili svůj zasloužený úspěch,“ uzavírá na blogu.