V zemích, kde existuje jakási politická „kultura vysokého nároku", se politikům od začátku kariéry často i velmi obhrouble vštěpuje, že mají sloužit veřejnému zájmu. A tím se samozřejmě také myslí, že mají jít příkladem. „Kultura nároku rovněž znamená, že politika je uznávané řemeslo, jehož vykonavatelé se obecně těší elementární důvěře a úctě," píše Marek Švehla v komentáři pro týdeník Respekt.

V Česku je s tím však dlouhodobý problém. Jak můžeme mít na politiky vysoké nároky, když si o nich obecně myslíme, že jsou líní, opovrženíhodní lidé, s nimiž nechceme mít nic společného, a politika, že je svinstvo? „A proč se nás pak dotýká, že nejdou příkladem, když na ně obecně tolik nadáváme? V tom je rozpor, který brání nápravě české politiky a pomáhá plodit cyniky, jako je Josef Dobeš," tvrdí Švehla.

Ministři Nečasovy vlády kážou vodu a sami pijí víno

Na případu ministra školství Dobeše komentátor ilustruje, jak si také politik může počínat. V minulém roce rozdal svým podřízeným mnohatisícové částky, šéfce své kanceláře Janě Machálkové přiznal dokonce mimořádnou odměnu 110 tisíc po pouhém měsíci práce. Navíc ji velice vágně zdůvodnil „za mimořádné pracovní nasazení a zásluhy při odhalení vážných nesrovnalostí v úřadu".

Podle komentátora to dokazuje, že ministři Nečasovy vlády kážou vodu a sami pijí víno. Ostatním škrtají, vedou řeči o naprosté nezbytnosti těchto škrtů a sami svým lidem rozdávají vysoké odměny, jejichž smysl ani neumějí vysvětlit. „To je pozoruhodné zjištění u vlády, která chce prosadit nepopulární reformy, k čemuž nutně potřebuje důvěru lidí," upozorňuje Švehla.

Nejvíce zaráží bohorovnost Dobešových kroků

Je však zcela zjevné, že ministra Josefa Dobeše takový rozpor netrápí, ostatně jde ještě dál. Na důležité místo šéfa personálního odboru svého úřadu jmenoval otevřeného sympatizanta neonacistické strany Ladislava Bátoru. „Přitom nejvíce zaráží míra bohorovnosti, s jakou to všechno Dobeš dělá," pozastavuje se komentátor nad ministrovým počínáním.

Proč Dobeš riskuje konflikt s veřejností, jemuž se přece každý politik normálně snaží vyhnout? Popis nápravy, pokud má být skutečně životaschopná, vypadá mravokárně, jinak to ale zřejmě nepůjde. „Obyvatelé Česka napřed musí akceptovat politiku jako důležité, ctihodné řemeslo, a pak mohou vznášet k politikům legitimní nárok, aby šli příkladem. Opačně to prostě nebude fungovat," uzavírá Švehla svůj komentář.

K věci:

Bátora je u Dobeše šéfem personálního. Chládek oněměl: Prorasista

Ušetřil jsem, tak proč bych nemohl rozdávat odměny, hájí se Dobeš 

Dobeš je štědrý. Jeho zaměstnanci berou více, než jim přísluší 

Foto: Hans Štembera