„Byl jsem zděšen, jakým způsobem jsou pracovníci našich příspěvkových organizací oceňováni. Podařilo se nám zejména níže placené skupiny zaměstnanců někam posunout, a to jsem velmi rád,“ říká na úvod radní pro sociální oblast Plzeňského kraje Zdeněk Honz. „Platy všech kategorií těchto  zaměstnanců se naštěstí už zvyšují. Za poslední tři roky to bylo vždy k začátku listopadu a dělalo to zhruba pět procent. Nyní od července tohoto roku by mělo být navýšení platů razantnější. Platově se dostáváme u zaměstnanců v přímé obslužné péči ke 20 000 a někde je to i přesahuje. Když jsem nastoupil na kraj před čtyřmi roky, tak brali 13 či 14 tisíc,“ konstatuje nedávnou smutnou historii.

Kde jsou civilkáři?

Daruše Lásková pracuje v Domově klidného stáří v Žinkovech na jižním Plzeňsku od roku 1989 v přímé obslužné péči klientů jako ošetřovatelka.  „Když jsem začínala, byla jsem ráda mezi lidmi, když jsem měla dovolenou třeba 14 dní, tak už se mi po nich stýskalo… A to je doposud. Osobní vztahy vytvářejí velkou roli. „Samozřejmě nemůžete si toho klienta k sobě připoutat až tak moc, ale to cítění tam určitě je. Určitě by chtělo nám přidat, protože ta práce je moc těžká. Třeba my v Žinkovech nemáme žádného sanitáře, který by nám tam pomáhal s těmi těžkými klienty. Všechno děláme jen my, ženy,“ postěžuje si upřímně.

„To se mi nelíbí, prostě potřebovali bychom takové kluky, jako byli takzvaní civilkáři, tedy chlapci, kteří nešli na vojenskou základní službu a místo toho nastoupili sem. Měli jsme kdysi dva takové a měli jsme je strašně rádi,“ vzpomíná téměř s dojetím na porevoluční dobu, kdy se základní vojenská služba dala „vyměnit“ za náhradní, takzvanou civilní službu. „Byli hrozně fajn a velice nám s těmi klienty pomohli. Třeba s koupáním nebo když klienti upadli, tak je nám pomáhali zvednout a toto nám v Žinkovech schází, a to je velký problém. Prostě potřebujeme nějakého mužského. A to je problém i s finanční stránkou a je to začarovaný kruh. Snad se někdo časem najde, kdo by z těch mužských chtěl dělat. Někde je mají, ale k nám se nehlásí…“ V malebných Žinkovech s nedalekým zámkem je nyní přes sto klientů. V přímé péči tu pracuje 18 lidí, celkem má zařízení přes 50 zaměstnanců. Jsou zde podle paní Láskové lidé, kteří jsou celodenně upoutáni na lůžko. S těmi je největší a nejtěžší práce. A co když pak mají větší hmotnost, to je opravdu práce hlavně pro chlapy. Jenže ti nejsou…

Mrzký peníz, nulová prestiž

„Práce je málo oceňovaná,“ říká lakonicky Zdeněk Fiala, který už 44 let pracuje v sociálních službách. Je to podle něj všeobecně známé… A mnoho se neděje. Navíc chybí i určitá společenská prestiž…