Musím dát za pravdu Stanislavu Blahovi, který napsal inspirativní článek „2016: Rok, kdy pravda odešla do exilu“. (e-republika) Již nadpis vyjádřil vše. Byl to rok přímo katastrofický pro evropskou civilizaci. Naštěstí je tady rok 2017 a můžeme se radovat, protože nejostudnější americký prezident všech dob táhne z Bílého domu. Jenže zanechal Evropu na pokraji jaderné války. Byla by to devátá válka Baracka Husseina Obamy, nadšeného přítele Muslimského bratrstva a protibělošské multirasistky Merkelové. A pokud by se mu válečnický závěr jeho slouhovské kariéry povedl, můžeme se v klidu posadit do křesla, otevřít láhev portského či jiné pochutiny a sledovat, kam to lidstvo dotáhlo. Kuřáci si mohou zapálit kubánský doutník Monte Christo kdekoli, in memoriam z nich pokutu za znečištěné ovzduší nikdo nedostane.

Nelze popřít, že odcházející prezident má v souboji o nejubožejšího obyvatele Bílého domu v americké historii zdatného soupeře. Je jím Bill Clinton. Kromě ubožáckého fňukání a naschválů novému prezidentovi se Obama předváděl opět poskakováním a halekáním do mikrofonu jako cvičený opičák. Tak by se ostatně dal charakterizovat celý jeho druhý mandát poskoka globalistů a multirasistů. S Clintonem dujícím na saxofon by mohli zahrát v dalším dílu Vinnetoua na jeho svatbě s Old Shaterhandem, případně vystupovat v nějaké pražské kavárně, kde by našli intelektuály sobě blízké. Možná by se našla i nějaká náhrada za Moniku Lewinskou mezi vyklepanými komediantskými kukuřicemi, které divoce kdákají proti prezidentu Trumpovi. U nás by se takové našly určitě, případně by s radostí přijely ze Slovenska. Hillary je totiž evidentně nepoužitelná k čemukoli kromě špinavých podrazů a zlodějin, což na poslední chvíli došlo i globalistům. Proto si pravděpodobně tolik rozumí s multirasovými komediantskými, mediálními a neziskovkářskými parazity a zastydlými studenoválečníky, kteří za celý život neudělali pro civilizované lidstvo nic pozitivního.

Válka není hra

Můj názor na vypuknutí války se může zdát přehnaný, jenže v neděli havaroval americký vojenský kamion na cestě do nové základny v Polsku, blíže ruským hranicím. Vypadly z něj údajně dělostřelecké granáty. Údajně tankové a údajně cvičné. Tak to aspoň psali odborníci na multirasových Novinkách/Právu na Seznamu. Jenže tanky M1 amerických ozbrojených sil nemají granáty, ale jednotné náboje, kde je granát (případně střela) spojen s nábojkou. Co tam tedy padalo? Cvičné granáty či granáty spojené s nábojkou v náboj jsou v rámci americké armády modré. Pokud byly modré, byly cvičné. Pokud ne? Představme si, že by granát explodoval a přenosem detonační vlny od něj další. A představme si, že by šlo o jadernou munici. Nemusela by explodovat, to by ani neměla, ale stačily by poškozený obal a rozptýlený jaderný materiál ve vzduchu. Špinavá jaderná bomba jako z učebnice.

Americké vojenské konvoje na cizím území, tisíce kilometrů od vlasti, doprovázené podlézavým klaněním či přímo lezením mezi půlky všemožnými protinárodními politiky, redaktory z ČT a neúplatnými aktivisty. Bohužel tyto konvoje nejsou jen show pro dětičky a nemyslící občánky. Havárie vozidla s municí či trhavinami a nadšenci s americkými vlajkami by mávali rukama hodně daleko. Zuřivý propagátor obamovsko-clintonovských válek J. X. Doležal by si možná při dopadu i s americkou vlajkou vzpomněl, že byl ještě počátkem devadesátých let aktivním komunistou a přítelem SSSR jako politruk na ministerstvu obrany. To by byla rána. A pohled na člověka zabitého silnou tlakovou vlnou, kterému leze všechno ven všemi otvory, je jen pro opravdu silné nervy. Jestliže se to někomu zdá přehnané, tak bych připomněl, že ve dvacátých letech explodoval armádní náklaďák s municí přímo na ulici v Praze. Ale byl to aspoň český náklaďák v českém městě, žádní cizí žoldáci.

Pokud vyjdeme z faktu, že americké a další jednotky se nestahují k ruským hranicím s cílem lovit skautské bobříky, venerické choroby či opékat pochutiny z Agrofertu za zpěvu multikulturních písní. Jedou bojovat a musejí mít dostatek munice. Samozřejmě nikoli cvičné. A to je něco kamionů, protože munice je těžká. Jeden tankový náboj váží podle druhu mezi 20 až 27 kilogramy. Do tanku M1 se jich vejde 42, tedy s truhlíky přes tunu. U dělostřelectva ráže 155 mm váží samotný granát přes 40 kg a výmetný náplň až 14. Do samohybné houfnice M109 se vejde 37 granátů a polospalitelných nábojek, tedy s obaly přes dvě tuny. A to je pouze jeden takzvaný palebný průměr do jednoho vozidla. Další vezou auta za postupujícími bojovými jednotkami. Ale i truhlík s pěchotní municí se pronese, protože většinu hmotnosti náboje tvoří kovy. Munice je třeba hodně a určitě ji nebudou vozit letecky za draho. Takže se logicky setkáme na našich silnicích s americkými muničními vozidly a možností exploze.

Každopádně přisouvání amerických a dalších vojáků NATO k ruské hranici připomíná smečku divokých zvířat obkličujících dům, a to i z hlediska mediální propagandy, kupodivu nikoli ruské, které se máme bát. Nejlépe by se to dalo připodobnit k situaci, kdy občan jdoucí večer z práce, řekněme v Teplicích, potká skupinu vážených spoluobčanů, které už přestalo bavit hledání zaměstnání doma v posteli za sociální dávky. Protože jsou frustrovaní z nedostatku pracovních příležitostí, možná i drog, tak ho zbijí, okradou, případně i znásilní a poté na něj podají trestní oznámení, že je ohrožoval a provokoval. U soudu to všichni odsvědčí, nejlépe s podporou ombudsmanky. Tak nějak vypadá propagandistická kampaň NATO, EU na téma strašného ohrožení Evropy ruskou agresivitou.

Jaderný hřib nad Prahou?

Napětí na ruských hranicích je na hranici únosnosti. Aktivně se na tom podílejí vlády jak pobaltských zemí, tak Ukrajiny. Přitom ještě nikdo z válečných štváčů typu Stoltenberga nebo Pavla neprozradil, co by Rusko získalo útokem na pobaltské republičky. Přírodní bohatství tam není, moderní průmysl, který by se dal využít, rovněž ne, a ze strategického hlediska mají zanedbatelnou hodnotu. Je to asi stejně smysluplné, jako kdyby váleční štváči v ČT24 vykřikovali, že naše republika chce agresivně napadnout Španělsko. Stejné je to s Ukrajinou, odkud již prchli největší zloději v čele s „vlasteneckým“ demokratickým premiérem Jaceňukem, který si přibalil kolem miliardy dolarů do důchodu na Floridě. Povyk kolem Krymu rovněž připomíná partu necivilizovaných spoluobčanů v útoku. Proč chtějí politici EU, aby obyvatelstvo Krymu žilo na Ukrajině, přestože tam žít nechce? Vždyť to odporuje slavné listině základních lidských práv a svobod tak často omílané globalistickými médii.

A pokud se někdo vážně obává, že nás vojensky rozdrtí nějaká ruská propaganda na internetu, měl by vypnout počítač nebo nějaký telefon chytřejší než jeho majitel, vzít si prášek na uklidnění, mokrý ručník na hlavu, případně navštívit psychiatra, aby neblbnul a nestrašil lidi nesmysly. Nejdojemnější byl z tohoto hlediska dopis pánů Vondry a Schwarzenberga Donaldu Trumpovi, aby nevěřil Rusku. Pánové se domnívají, že první americký prezident, který má po dlouhé době opravdovou vizi a vsadil při sestavování vlády na armádní odborníky, je nesvéprávný idiot, který potřebuje rady zastánců multirasismu a válečných tažení na Východ z jakéhosi Česka. To jsem o nich měl lepší mínění. Za celý poslední rok můžeme v našich médiích sledovat pouze dvě zuřivé a navíc stupidní propagandy. Jedna nás neustále straší Ruskem s cílem získat podporu pro vojenskou agresi vůči němu. Druhá napadá a uráží Donalda Trumpa a snaží se prosazovat protibělošské a protinárodní zájmy multirasistů a globalistů.