Poslední rozhovor s Milošem Zemanem jako prezidentem České republiky poskytl Luboš Procházka v prvním díle svého pořadu Otázky Luboše Procházky. Zemanovi je přeci jen trochu líto, že musí kancelář prezidenta opustiti, nicméně se těší na volný čas a četbu knih.
Své druhé období Zeman považuje za náročnější než to první, už jen kvůli zhoršení svého zdraví. Jeho onemocnění bylo prý způsobeno celkovou dehydratací, doporučeno mu bylo, aby víc pil. „Zeptal jsem se, co, a bylo mi řečeno, že především minerálku,“ vzpomíná. K uzdravení ho nejvíce motivovala rodina. Během jeho hospitalizace se objevily i velice nevybíravé výroky. „Byl to hyenismus zejména senátorů, Fischera, Vystrčila, Růžičky a dalších,“ komentuje dění okolo své nemoci. A nyní, při odchodu z funkce, ohledně svého zdraví vzkazuje následující: „Musím zarmoutit své oponenty, cítím se velmi dobře.“
Připomíná, že i přesto, že prezidentství bylo jeho vrcholnou funkcí, má za sebou již 33 let politické kariéry, kdy byl předsedou ČSSD, předsedou Poslanecké sněmovny a předsedou vlády. Svá dvě prezidentská období hodnotí slovy, že pokud je politik zvolen prezidentem poprvé, je to kvůli jeho slibům. Je-li pak zvolen podruhé, je to proto, že své sliby splnil. „Logicky z toho vyvozuji, že se mi to prezidentské období povedlo,“ říká Zeman.
„Když jsem to slyšel, tak se docela poctivě přiznávám, že jsem tomu nemohl uvěřit,“ odpovídá na otázku, co se mu honilo hlavou, když loni 24. února vypukla ruská invaze na Ukrajinu. Co však mluvil s prezidenty dalších zemí, na tom, že tato situace byla nečekaná, se shodli všichni. Putin se dle Zemana dopustil nejtragičtější chyby od dob rozpadu Sovětského svazu. Míní, že válka může kvůli rezervám obou stran pokračovat ještě dlouhá léta. „Žádná strana nechce ztratit mezinárodní prestiž, Putin už ji podle mého názoru ztratil,“ dodává Zeman.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: luk