„Pokud jde o spotřebitele, hodně mi to připomíná knihu Ubavíme se k smrti od Neila Postmana z roku 1925. Dnešní situace v kritické alternativní opoziční scéně mě bohužel trochu připomíná to ‚ubavíme se k smrti‘. V tom smyslu, že lidé, kteří se zajímají o naše témata, je víceméně jenom konzumují, s jakýmisi příjemným zamrazením sledují, jak se rozkládá západní civilizace, ale nevyvodí z toho důsledky, nejdou sami do akce. Jen si řeknou ‚ten jim to řekl, a co přijde dál‘,“ kritizuje vnímání informaci spíše jako zábavy.
„To v dnešní době vůbec nestačí. Tyto rozhovory jsou něco jiného než seriál Ulice. Když adresáti na ty informace o rozkládání západní civilizace nereagují tak, že by něco měli dělat, tak ten náš seriál může opravdu brzy skončit.“
To samozřejmě souvisí s tou druhou stranou – s autory. „U nich mám dojem, že vlastně obsluhují jakýsi nový trh, který bych nazval ‚soudný den‘, že vlastně do všech možných detailů v tisíci odstínech černé popisuji, jak špatná je situace a že bude ještě špatnější. Jen donekonečna vysvětlují, proč se to stalo. Všechno už bylo řešeno, ale ne všemi, všichni opakují tutéž diagnózu. Ta je snazší a lépe se prodává,“ glosuje situaci v médiích Robejšek.
Ale to, co potřebujeme a co úlohou kritické inteligence, je řešení, zdůrazňuje publicista: „Měla by se nabízet východiska. Od lidí jako jsem já a moji kolegové se vyžaduje, abychom těm, kteří se na to teď dívají, řekli, že musíme jít na dno té lodi, která se potápí, a pokusíme se jim ukázat , jak ucpat ty největší díry. Protože společně ty díry ucpeme a ta loď se nepotopí,“ popsal Robejšek metaforicky hledání cesty z krize.
„Nic takového se ale bohužel neděje. Znám osobně minimum lidí, kteří hovoří o tom, co dělat, ale říkají jen, co se stalo a proč,“ pokrčil Robejšek rameny, že jen málokdo splní úlohu nezávislé kritické inteligence. Když se nebude touto cestou hledat inovace, tak ta společnost ustrne a nenajde cestu.
V kontextu toho přiblížil, jak si představuje inovaci republiky: „Je to palčivý, řekl bych až existencionální problém současnosti, situace je dramatická. Týká se to každého jednotlivce, něco jako vymítání zla, vymítání ďábla z nás samotných. Celá západní společnost se minimálně v posledních třiceti letech charakterizuje tím, že je posedlá penězi. Jediné, co se skutečně počítá a určuje hodnotu člověka, je jeho bohatství. A my tuhle posedlost majetkem a pocitem ‚musím mít‘ musíme zaměnit za ‚musíme být‘, sebevědomí a pocity štěstí musíme začít odvozovat od věcí, které se nedají koupit.“
„Lidé úplně zapomněli, jakou motivační sílu má spokojenost s dobře vykonanou prací, obětavý čin pro někoho, zážitek z uměleckého díla nebo z dokonalé myšlenky,“ hovořil Robejšek o uvědomění si i jiných naplňujících věcí. „To může člověku dát mnohem víc než slepá honička za tím, mít alespoň tolik, kolik má soused. Taková honička lidi uštve, dovede do závislostí, kterou nazývám otroctvím,“ poznamenal.
Druhý příklad toho, jak by mohla inovace vypadat, je ekonomicko-politický: „V podstatě by šlo o to, aby naše moderní západní společnost přistála z té letové výšky růstové a výkonové společnosti pokud možnost hladce na úrovni společnosti dostatku. Nekonečná a beznadějná snaha o nadbytek vede do slepé uličky,“ upozorňuje. Připomíná, že ekonomika tu v celé historii lidstva byla právě pro to, aby zajistila dostatek. „Teprve v té poslední kapitalistické fázi vznikla ta posedlost profitem, nadbytkem, nekonečným růstem. Ta nás dostala tam, kde jsme.
Měli bychom oslabit velké hráče, aniž bychom je zničili, a výrazně posílit malé a střední podnikatele. Měli bychom oslabit mezinárodní propojení, ať už jde o výrobu, prodej, směrem k lokalizaci. V politickém rozměru jde o to, abychom dosáhli zploštění mocenské pyramidy, ta tendence k centralizaci moci a k diktátorským a totalitním vývojům tady je a je třeba ji oslabit tím, že si obyčejní lidé zase vezmou část moci zpět,“ pokračoval Robejšek.
Na stát se v tomto směru podle jeho mínění lidé spoléhat nemohou: „Stát není ochoten a ani nemá dost vědomostí o tom, co ty lidi bolí, co jim vadí. Koncentrace moci vysává a ničí demokracii, proti tomu je třeba se postavit.,“ nabádá publicista.
„Děsí mě, jak málo lidí si uvědomuje, že vrchnost ekonomická i politická už nechce jejich dobro, ale chce je používat k tomu, aby mohla naplňovat a uskutečňovat své vlastní cíle. Možná, že se někteří brání přiznat, že jim jdou po krku a po peněžence,. To je základní předpoklad k obrazu, pochopení a akci,“ řekl Robejšek. A shrnul: „Výkonová a na profit orientovaná společnost není již schopna vytvářet tolik blahobytu a zároveň svobody, aby z dalšího vývoje těžili všichni občané. Sledujeme ekonomizaci politiky. Nedá se přehlédnout snažení západních elit, aby si blahobyt a přírůstky moci rezervovali pro sebe,“ poukázal, že elity dosahují cílů na úkor občanů.
„My to vše ale máme v rukou, a nás je naprostá většina. A když se ta většina začne chovat podle jiných pravidel, než se chovala doposud, nebo než se od ní očekává, tak ten signál dojde. Ti, kteří vládnou najednou zjistí, že vedle společnosti, o které si myslí, že ji řídí, existuje nějaká úplně jiná společnost, na kterou nemají žádný vliv,“ dodal Petr Robejšek, že lidé musí začít jinak žít, splňovat požadavky systému pomalu, protože jeho rychlost je ničí. Přemýšlet více lokálně než globálně a koncentrovat se na dění ve vlastní zemi.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nab
