Platí podle vás často citované rčení, že nejdůležitější je zdravý selský rozum? Žilo by se u nás lépe, kdybychom se tím ve větší míře řídili všichni?

Na zdravý selský rozum jsem si bohužel vzpomněl, když jsem viděl některá poslední prohlášení z Evropské unie, co vše dokážeme v zemědělství do roku 2030 změnit. Snížíme hnojiva, pesticidy, zvýšíme organické zemědělství a chybí mi tam jen, o kolik snížíme počty obyvatel v Evropské unii a o kolik vyklidíme trhy vyspělým zemědělcům USA, Číny, Brazílie, Nového Zélandu atd. Nemohu si vzpomenout, že toto bych při volbách do Evropského parlamentu v nějakém programu viděl, ale hlavně nikdo nedomýšlí dopady na praktické zemědělce, a tím i praktické dopady do krajiny. Místo abychom podporovali pokrok v zemědělství jako výše uvedené státy, tak jen zakazujeme a snižujeme bez lepší náhrady. Zakážeme tolik léků pro obyvatele Evropské unie jako léků pro rostliny, které tyto obyvatele živí? Tak jak ve zdravotní politice je důležité naslouchat názorům praktických lékařů, tak i v zemědělské politice je potřeba naslouchat hlasům praktických zemědělců, je to v zájmu nejen nás zemědělců, ale zejména krajiny a obživy jejich obyvatel. Jestliže zemědělskou politiku tvoří ten, kdo zemědělství nikdy nedělal, tak to možná populisticky dobře vypadá, ale v provozních a přírodních souvislostech pak taková politika nefunguje a často je na škodu celé krajiny.

Téma potravinové soběstačnosti přichází na řadu v poslední době stále častěji. Jak se to líbí českým zemědělcům? Nebojí se větší zodpovědnosti?

Naši zemědělci a naše kulturní krajina jsou schopni uživit nejen obyvatele této země, ale mají i potenciál, tak jak je to u nás tradiční, exportovat zemědělské, v lepším případě s přidanou hodnotou potravinářské produkty i do dalších zemí světa. Je tomu tak i v jiných ekonomicky vyspělých zemích ve střední Evropě se stejnými klimatickými podmínkami. Tento základní přírodní dar, možnost pěstovat kulturní rostliny a chovat hospodářská zvířata, který ne každý stát světa má, je trestuhodné nevyužít. Nesmí nás ani odradit, že v Evropské unii zatím krátkozrace rozhodují výhodnější podmínky pro země se silnějším národním rozpočtem na úkor těch ostatních. Skuteční zemědělci se zodpovědnosti uživit svůj národ nebojí, je to nakonec jejich poslání. V případě krize jakéhokoliv typu se přes všechnu globalizaci světa národní ekonomiky chovají logicky v zájmu svých obyvatel. Soběstačnost potřebujeme v základních surovinách, kam rozhodně suroviny pro výrobu potravin patří. Dnes každá vyspělá země a každá země uvažující s určitou perspektivou si toto uvědomuje. Jsme sice členy Evropské unie a světový obchod se zdá všemocný, ale stačí jeden malý virus a celý národ šije podomácku roušky. Vyrábět podomácku potraviny by pro dnešního člověka byl větší problém. Je jasné, že potravinovou soběstačnost potřebujeme více, než se nám v běžném životě zdá. Zemědělci se toho nebojí a jsou to schopni zvládnout, potřebují jen, aby podmínky pro jejich hospodaření byly tvořeny spolu s nimi, a spolu s nimi, a ne bez nich. Toto je i práce AK ČR v zájmu nejen zemědělců, ale i všech spotřebitelů.