Aktivisté a politici v posledních letech tlačí na automobilky stále více a kromě neblahého kšeftování s emisními povolenkami pomalu dochází i k úbytku dříve velmi populárních modelů, k jejichž škrtání automobiloví výrobci přecházejí ze strachu, že by je při jejich výrobě čekaly drastické pokuty za neplnění emisních norem.

Tlaky vůči výrobcům na Západě dosahují již takových rozměrů, že leckde již začínají přiznávat, že budou muset brzo skončit s výrobou klasických aut, a to i přesto, že je po nich stále velká poptávka. Mezi alternativními pohony dnes v hlavním proudu převládá zejména elektrický pohon; jimi se producenti v Evropě snaží, často i přes odpor zákazníků, jít na ruku přísným pravidlům, které zavedla Evropská unie s cílem snížit emise do roku 2050 v dopravě až o 90 procent, a to v dohodě nazývané Green Deal.

Plánu se nevyhne ani Česká republika, která již prostřednictvím našeho premiéra Andreje Babiše (ANO) plán odsouhlasila v minulém roce a do roku 2050 by tak i Česko mělo dosáhnout uhlíkové neutrality.

Na plán navazuje Národní plán čisté mobility, který klade důraz právě na elektrický pohon vozidel. Podle tohoto plánu by mělo v roce 2030 jezdit na českých silnicích 220 800 až 500 000 elektromobilů, což je v porovnání s aktuálním stavem o statisíce více, aktuálně jich totiž nejezdí ani deset tisíc, většinu lidí tak neláká ani vidina stále dostupných výhod pro automobily s alternativním pohonem.

Aby jich bylo na silnicích vícero, bezesporu zajistí jednoduché řešení, tedy to, že zákazník nebude mít na výběr, jelikož lze v aktuálně nastaveném trendu předpokládat, že se z běžného auta na benzín či naftu stane brzy dosti nedostatkové zboží, povedou k tomu například normy, z nichž si výrobci budou brzy muset poradit i s nadcházející EURO 7 normou a měřením přímo v provozu. Aktuálně navíc platí i limity oxidu uhličitého v hodnotě 95 g CO₂/km.

Přestože se dosud elektromobily skloňovaly s obavami zejména v otázkách bezpečnosti v případech havárie či co se týče jejich dojezdu a stále ještě extrémně dlouhého dobíjení, nepříliš často se uvádí i jejich zátěž na životní prostředí, mnozí aktivisté a politici totiž dost často přehlížejí, že se vůz musí nejprve vyrobit, a berou v potaz pouze vliv automobilů po vyjetí z výrobních linek. To se však může ukázat jako drastická chyba – a to především pro životní prostředí.