Do lexikonu moderní psychologie se zřejmě dostal nový termín. Velkou část dnešní mladé generace prý sužuje úzkost z klimatické změny, kterou lze nazvat jako „environmentální žal“. O tomto novém fenoménu včera vyšel článek na serveru ČT24 odkazující např. na studii odborného časopisu The Lancet Planetary Health z roku 2021, která měřila dopady intenzivně medializovaného tématu klimatické změny na psychiku mladých lidí ve věku 16-25 let. Podle zjištění této studie, většina lidí v uvedené věkové skupině pociťuje nad stavem klimatu alespoň mírné znepokojení, přičemž 59 % respondentů projevilo „zásadní obavy“ a polovina dotázaných se svěřila, že kvůli měnícímu se počasí pociťuje „smutek, úzkost, hněv, bezmoc či vinu.“ 45 % respondentů dokonce přiznalo, že tyto klimatickou změnou vyvolané emoce negativně ovlivňují jejich každodenní život a fungování.

„Změna klimatu, zánik ekosystémů a stupňující se množství přírodních katastrof mohou mít na člověka zásadní vliv. Prožitky strachu, vzteku, smutku i viny jsou přirozenou reakcí na situaci, ve které se jako lidstvo nacházíme. Říkáme jim souhrnně environmentální žal nebo také klimatická úzkost,“ vysvětluje úzkost mladých lidí terapeutka Zdeňka Voštová. Jaké je podle ní vhodné řešení? Domnívá se, že pocity „environmentálního žalu“ je potřeba s dětmi a dospívajícími probírat i ve škole, kde tráví nejvíce času.

„Moderní psychologie je stále převážně individualistická a nezaměřuje se na systémové příčiny, které mají vliv na prožívání člověka. Za duševním utrpením se tak dosud hledala spíše patologie na úrovni jedince. Dnes se do zájmu psychologického výzkumu traumatický potenciál klimatické krize postupně dostává a stává se i tématem pro učitele, kteří o klimatické krizi s žáky čím dál častěji hovoří,“ vysvětluje terapeutka Voštová. Škola by prý měla u žáků vytvářet vědomí, „že v tom nejsou sami“ a představovat jim „vizi světa, jaký by si přáli spoluutvářet pro sebe a své děti“. Tím prý škola bude u žáků rozvíjet „aktivní naději.“

Zdeňka Voštová na této klimatické úzkosti sužující mladou generaci spatřuje i pozitivní aspekty. „Environmentální žal“ prý může dětem pomoct stát se lepšími členy společnosti. „Vystavení psychické zátěži z environmentálního žalu může být u dětí i dospělých nejen příčinou utrpení, ale také potenciálním zdrojem růstu a zrání, a to jak na individuální, tak na komunitní a celospolečenské úrovni. Může do života přinést větší míru vděčnosti, intenzivnější vztahy s ostatními, uvědomění si vlastní síly a její aktivizaci,“ vysvětluje terapeutka.

Článek se vzápětí ve veřejném prostoru dostal pod palbu kritiky z opačné strany politického spektra. Konzervativní komentátor Robert Kotzian publikoval na svém facebooku krátký text nazvaný „Veřejnoprávní politická propaganda“, v němž kritizuje obsah článku jako politickou propagandu.