Ve druhém díle rozhovoru s Vlastimilem Vondruškou došlo podstatně více na současný svět a témata. Vondruška konstatoval, že svět není zdaleka tak jednobarevný a že existuje spousta lidí, kteří stále ctí, respektují a dodržují tradice. Například v menších městech, které „v Praze nemají rádi, protože volí špatné politiky, a mají zaostalé názory“. „V každé době jsou zde lidé, kteří bláznivě cválají dopředu, a je jim naprosto jedno, co se děje kolem nich. A existuje spousta lidí, kteří tradiční hodnoty znají, ctí a respektují. Takže to není zase takové, jak nám to předkládají mainstreamová média,“ prohlásil.

Evropa se dle Vondruškových slov připravila o jednoznačnou koncepci toho, co chce. „Nechceme nic. Všichni vám řeknou: chceme být hodní na ty a tamty. Ale, proboha, k čemu by to směřovalo? Jaká je koncepce budoucnosti? Jak by měla za dvě nebo za tři generace Evropa vypadat? Myslím, že Evropa hlavně ztratila schopnost definovat si cíle, nikoli ty abstraktní idealistické idey. V politice to máte tak, že můžete vymyslet kdejaké ptákoviny, slibem neurazíte: nikdo vám nemůže dát tolik, kolik vám může slíbit naše politická strana. To jsou základní principy politiky. Ale k čemu to povede? Jak má Evropa vypadat?“ ptal se.

Jeho kritikové mu prý vyčítají, že je zaostalý, když evropanství nechápe. „Evropa byla evropanská od středověku, takže nechápu, co má být novým evropanstvím. Má to být to, že národní vlády přestanou rozhodovat? Nebo má být evropanstvím to, že začneme stavět mešity? Nebo že se budeme drásat a říkat, že jsme odporní bílí mužové, a ve jménu toho musíme, já nevím co? Takže nevíme, jak by měla vypadat budoucí společnost. Toto Evropa se naprosto ztratila a ve jménu různých nápadů nemá koncepci, čeho chce dosáhnout.“

Vondruška dále dodal, že boj proti vlastenectví, který je často Evropské unii přisuzován, také není ničím novým, protože nadnárodní struktury zde už byly a snažily se omezovat moc regionálních mocí. Jmenoval například spory císaře s papežem či císaře s knížaty a kurfiřty.