Bývalá ředitelka kanceláře amerických prezidentů míní, že základem výkonu dobrého prezidenta je morální ctnost. „Bez toho to absolutně nejde. Ten nahoře musí být čistý,“ řekla a dodala, že také musí mít cit a měl by věřit v Boha. To poslední splňovali prezidenti od Kennedyho až po Bushe staršího. „Tam se to zlomilo, a to se podepsalo na tom, co teď máme,“ narážela zřejmě na nastupujícího Billa Clintona.

Jiří Ovčáček rozdělil politiky na divadelníky a státníky. Hašková pak Kennedyho označila spíš za divadelníka, ale podle ní „nakopl Ameriku“. „Někdy ho trošku přirovnávám k Havlovi, protože ten image toho národu byl vysoký, ale nebyla to setrvalá hodnota, protože jeho život byl na jedné straně krásný a elegantní, ale autenticita trošku chyběla,“ řekla. Ovšem velmi ocenila výrok: „Neptejte se, co pro vás Amerika může udělat, ale co můžete udělat pro svoji vlast.“ Nebo že Kennedy nebyl v úřadě, aby trestal viníky minulosti, ale aby budoval budoucnost. S tímto přístupem Eliška Hašková-Coolidge souhlasí.

Lyndon Johnson, který nastoupil po Kennedyho smrti při atentátu, pak podle ní autentický byl. Ale nerozuměl zahraniční politice, zdědil válku ve Vietnamu a podle Haškové nebyl ochoten vyhodit v americké administrativě ty, kdo ji vytvořili. Cítil se Kennedymu v tomto ohledu zavázán. „To je jako náš prezident Zeman, který se jednou cítil zavázán a neozval se proti devastaci Srbska,“ srovnala to bývalá ředitelka kanceláře. Ale velice Zemana chválila za to, že se veřejně omluvil, protože to je podle ní státnické a vzácné, ačkoliv měl v podstatě svázané ruce.

Jako další důležitou vlastnost zmínila schopnost jednat s lidmi a neurážet je při tom: „Můžete být ten nejznalejší člověk na světě, ale když tohle neumíte, tak je to pak těžké.“