Čas od času se můžeme v médiích setkat se zprávami o případech přiotrávení obyvatel domácností spalinami unikajícími např. z průtokového ohřívače vody, tedy oxidem uhelnatým (CO). Oxid uhelnatý je bezbarvý, nedráždivý plyn bez zápachu, lehčí než vzduch, který je vůči lidskému organismu toxický. Jeho zákeřnost spočívá zejména v tom, že jednak není cítit a jednak nejsou příznaky otravy hned patrné. Člověk je unavený, malátný, bolí ho nebo se mu točí hlava. Teprve při delším působení a větší koncentraci plynu může být dezorientovaný, upadnout a ztratit vědomí apod. Oxid uhelnatý vzniká mimo jiné při nedokonalém spalování užitkových plynů jako je např. zemní plyn (i když ten je primárně netoxický) v rámci provozu plynových spotřebičů v domácnostech.

Aby plynový spotřebič správně fungoval, potřebuje dostatek vzduchu a správný a funkční odvod spalin, které jsou komínovým systémem odváděny mimo objekt, kde se rozptýlí ve vzduchu. Nepředstavují tedy za běžných okolností žádné nebezpečí. V případě špatného odvodu spalin, se však při shodě nepříznivých okolností mohou vracet zpět do místnosti a v ní se shromažďovat. To může být způsobeno například neprůchodností komínových cest, jejich nedostatečným tahem nebo zanesením výměníku spotřebiče způsobeným zanedbáním jeho údržby. Moderní plynové spotřebiče jsou již vybaveny detektorem, který uvedené zaznamená a spotřebič automaticky vypne. U starších typů spotřebičů však toto zařízení není vždy pravidlem. Jistotou, která prakticky zcela eliminuje případné nebezpečí přiotrávení oxidem uhelnatým, byť toto je při správném provozu plynového spotřebiče a spalinových cest jen teoretické a hrozí pouze při shodě několika nepříznivých okolností a zanedbání údržby předmětných zařízení, je instalace detektoru. Ten v předstihu spolehlivě upozorní na přítomnost oxidu uhelnatého při provozu plynových spotřebičů, již při zaznamenání velmi nízké koncentrace, která ještě nijak neohrožuje zdraví.