Šéfredaktor Britských listů Jan Čulík mluvil v Rozhovoru Britských listů 569. s názvem „Jsou vesničani blbí?“ s českým sociologem Stanislavem Bilerem. Na tu otázku sociolog odpověděl, že ne, nebo že minimálně nejde takto generalizovat, stejně jako ani o městech nejde říct, že jsou všichni lidé chytří.

Biler odmítá rozdělení na Prahu a na venkov. Liší se totiž jak i města mezi sebou, tak i venkov lze rozdělit na jednotlivé části podle ekonomické úspěšnosti – například podle počtu exekucí, dostupnosti lékařské pomoci, úrovně zaměstnanosti či škol. Podle Bilera jde Česká republika rozdělit na segmenty čtyři, a to na města, menší města a vesnice kolem hlavních center, stabilizovaný venkov, kde příkladem uvádí Vysočinu, a periferní oblasti.

Problém vidí Biler ve smýšlení českého obyvatelstva, když na tyto periferní oblasti dojde. I po 80 letech po odsunu německého obyvatelstva, o nich je, o těch oblastech, stále přemýšleno jako o Sudetech, a Češi se shodli, že s jejich problematičností nejde nic dělat. Češi by si ale měli přestat myslet, že jen proto, že to jsou bývalé tzv. Sudety, tak tam lidé musí volit odlišně, a namísto toho by se mělo vyřešit, jak tyto oblasti zdokonalit, aby se v nich žilo stejně dobře jako ve zbytku republiky. „Neexistuje žádný věcný důvod, proč my bychom nebyli schopni tyto oblasti pozvednout,“ říká. „Jediné, co chybí, je vůle na úrovni státu, to znamená vlády.“ V uplynulých dekádách byl však podle něj přístup všech vlád k těmto oblastech stejný – tzn. stejně nijaký.

Jako jeden z důvodů uvádí nesystematičnost českého vládnutí. V jiných západních zemích jsou vlády, které se umějí domluvit na směřování země na další dekády. V ČR tomu tak není, a právě to je problémem periferních oblastí, protože tento problém nejde vyřešit během jednoho vládního období. Pozvednutí periferií by bylo nepopulárním krokem vlády předně kvůli velkým prostředkům, které by do oblastí musely být investovány, přičemž výsledky by rozhodně nebyly okamžité. Musela by napříč stranami existovat shoda, že by se měly periferie stát prioritou, do které se prostě musí investovat, byť z toho bude ČR benefitovat až v budoucnosti, míní Biler. Ač už ČR začíná 4. dekádu v demokratickém státě, strany se takto přemýšlet dodnes nenaučily. „To tady prostě neexistuje, a proto z jejich pohledu nedává žádný smysl tohle ani slibovat ve volbách, ani se o to pokoušet,“ řekl. Relevantní návrh, co s bývalými Sudety dělat, zde podle jeho slov ještě nikdy nevznikl.