Šafr na svém serveru Forum24 prorokuje, kdo bude poslanci zvolen do obměněné Rady České televize. „Nyní proto můžeme očekávat zvolení slavného dezinformátora Lubomíra Xavera Veselého, novináře z Babišových médií Pavla Matochy a katolická církev nás obšťastní ekonomkou Hanou Lipovskou,“ píše s tím, že půjde o zlomovou změnu, která bude odrážet podobu současné vládní většiny ve Sněmovně.

Vláda se podle něj snaží definitivně zmocnit České televize. „Nevýrazný Matocha obdržel před volbou vynikající vysvědčení. V Babišových Lidových novinách jeden Babišův poslanec řekl, že je ‚nekontroverzní‘. Tím je situace jasná. Takový kandidát má z hlediska držitelů moci jistě přednost. Mnohem výraznější je ovšem ultrakonzervativní katolička Hana Lipovská. Jako fanatická odpůrkyně Evropské unie a veřejnoprávních médií si získala lásku vládní většiny a nejspíše jí společně s kardinálem Dominikem Dukou žehná z Hradu i samotný prezident. A pak tu máme supervýrazného Luboše Xavera Veselého, hvězdu celé proruské fronty. Má mimo jiné i podporu ruského Sputniku, takže jsou jeho šance na zvolení do Rady vskutku značné,“ hodnotí kandidáty Šafr.

Celému domnělému přebírání moci v ČT podle Šafra šéfuje předseda klubu ANO Jaroslav Faltýnek a v pozadí stále sekunduje poslanec ANO Stanislav Berkovec. „Ten se ve Sněmovně proslavil rozesíláním propozic, jak je třeba kandidáty hodnotit z hlediska zájmů hnutí ANO. Nepřekvapí tudíž, že jeho personální politika nápadně kopíruje mentalitu Andreje Babiše a Miloše Zemana. A pak tu také jako aktivní hráč volby vystupuje komunistická strana,“ pokračuje Šafr.

„Celá záležitost s Radou České televize má pro demokraty velmi hořkou příchuť. Zatímco tu proběhla řada demonstrací na obranu veřejnoprávních médií, tak se Česká televize už sama postupně transformovala do klíčového vládního média. Definitivní paseku v pluralitě a demokratickém étosu vysílání přitom napáchala služebnost vedoucích editorů zpravodajství v čase koronavirové krize, kdy se z televizní obrazovky line pod záminkou obrany občanů před epidemií nekonečný proud vládní propagandy,“ rýpe Šafr do České televize.

Jako „hrobaře svobody“ v České televizi označuje Šafr ředitele zpravodajství Zdeňka Šámala, šéfredaktora Pavla Mrzenu a jeho „nesmírně arogantního“ zástupce Františka Lutonského. „Tito lidé se starají o to, aby měli ministři ve vysílání důkladný prostor a aby jejich oponenti dostali prostor minimální. Ministrům je přitom třeba zařídit pohodové prostředí pro jejich práci. Tím se zpravodajský proud nápadně přiblížil televizi Rossija 1. K tomu patří i převedení žánru Parlamentních listů do televizní podoby, což už řadu let organizuje Michaela Jílková,“ pokračuje ve tvrdé kritice Šafr.

„Příznivci liberální demokracie a západního konceptu svobody mají ale v České televizi stále ještě hrstku svých ostrůvků, které není třeba jmenovat, abychom jim zbytečně neškodili. O existenci svobodných novinářů bychom měli mluvit raději tiše, neboť jde o ohroženou anomálii. Vesměs vysílají mimo hlavní vysílací časy, kupříkladu až po desáté večer, jako se dříve směly vysílat lechtivé scény. Anebo v neděli v poledne. V hlavním vysílacím čase nás zato Česká televize zásobuje – vedle vykastrovaných Událostí – neuvěřitelně stupidním seriálem autora Babišových novin Tomáše Baldýnského Láska v čase korony. Normalizace už má zase svého Jaroslava Dietla,“ obouvá se Šafr do současné ČT.

Jako zlom v údajném útoku na svobodu médií hodnotí Šafr převzetí vydavatelství Mafra Andrejem Babišem v roce 2013. „Došlo k postupné likvidaci liberálního charakteru Mladé fronty DNES a postupnému zardoušení svobody v Lidových novinách. Demokratické a intelektuální kruhy přitom projevily neuvěřitelnou míru naivity a alibismu, když mlčely k likvidaci dvou demokratických deníků. Navíc tu pěstujeme smířlivé mlčení o kolaborantech, kteří na stránkách Čapkových Lidovek provozují třetí nejhorší deformaci žurnalistiky v dějinách: po protektorátu a komunistickém panství se právě Babišova nadvláda nad novinami znovu projevuje jako nástup spodiny a bezcharakterních sluhů, kteří nahrazují profesionální a svobodomyslné novináře,“ nebere si Šafr servítky.