Některé školy v době koronavirové krize přišly s inovativním řešením, kdy je v zásadě běžná hodina vedena on-line za pomocí videohovorů na platformách jako Skype nebo Zoom Meetings. Žáci jsou rozděleni na skupinky, které mezi sebou interagují, což jim v domácích podmínkách chybělo. „Dcera má on-line lekce a ráno jsou konzultace. Je to, jako kdyby chodila do školy,“ řekla pro Echo24 matka školáka z Prahy 6.

Ve většině škol ale taková praxe běžná není, učitelé tam žákům pouze nasdílejí úkoly na aplikaci jako Google Drive nebo jiné. Učitelé pak očekávají vyplnění zadaných úkolů, což je pro některé děti problém, a učitelskou práci tak musejí suplovat rodiče. „Jde o výklad látky, kdy škola veškerou zodpovědnost hodila na rodiče. Mám děti ve čtvrté a šesté třídě, takže se nejedná o prvňáky, u kterých bych počítala s výukou,“ postěžoval si rodič z Prahy.

A podobná situace se objevuje na množství dalších škol. „Slovní úlohy jsou sice zadány na jednu řádku, řešení ale vyjde na více stran. Moje dcera je taková, že všechny úlohy vypracovává poctivě. Přes týden seděla hodiny nad učebnicemi a musela pokračovat i přes víkend. Mám podobné reference i od ostatních rodičů, kde jejich děti také nestíhají,“ řekla matka ze středočeské obce s dcerou na prvním stupni.

Rodiče si navíc mnohdy musejí úkoly stáhnout z webových stránek, vytisknout a poté je vypracované zase naskenovat zpátky. Rodiče si také stěžují, že od učitelů pak žáci nemají komentáře k úkolům ani jinou zpětnou vazbu. „Jiní rodiče se snažili s učitelem komunikovat, ten pouze řekl, že když jejich dítě zadání nestíhá, tak to vůbec nevadí. Úlohy tam prý dává pouze proto, aby se děti neflákaly,“ byl kritický jiný rodič.

Fakt, že Ministerstvo školství nevydalo žádné jednoticí postupy a materiály, je podle šéfky Asociace ředitelů gymnázií Renaty Schejbalové logický. „Jednotný postup ani za tak krátkou dobu být nemohl. Navíc každá škola má svůj ŠVP, takže těžko lze něco sjednotit. Jako ředitelé jsme si s touto situací společně s našimi učiteli nějak poradili a věřím, že každý dělá, co může,“ řekla Schejbalová s tím, že se nebojí žádných větších výkyvů ve výuce.

Podle šéfa Pedagogické komory Radka Sárköziho je dobře, že si školy mohou samy vybrat svůj postup. Mnohé školy totiž podle něj ani nemají potřebné zázemí pro kvalitní on-line výuku. „Určitě se prohloubí rozdíly mezi žáky, kteří mají a nemají přístup k výuce na dálku – například nemají přístup k internetu nebo k notebooku. Zde by mohla pomoci vláda, ale nezaznamenal jsem, že by se někdo z ministrů snažil získat techniku pro žáky ze sociálně znevýhodněných rodin. Bohužel není obvyklé ani to, aby měli služební notebook alespoň učitelé. České školství je podfinancované a školy na to často nemají peníze,“ postěžoval si na stav školství Sárközi.

Ministerstvo školství v čele s Robertem Plagou (ANO) by podle něj mělo alespoň poskytovat školám více informací a rad. „Například ve Finsku funguje jednotný informační systém pro všechny školy, u nás v této oblasti panuje naprostý chaos. Učitelé se snaží přejít na výuku na dálku a aktivně shánějí tipy, kde se dá,“ dodal Sárközi.