Draghiho rezignace a rozpuštění parlamentu je vyústěním vládních sporů, které de facto odstartovalo Hnutí pěti hvězd, které se kvůli dalším volebním ambicím rozdělilo. Tím padla většinová síla vládní koalice a důležité hlasování o vyhlášce o státní podpoře a následně hlasování o důvěře vládě jen potvrdily situaci.

25. září 2022 tedy Italové půjdou k předčasným volbám. Řádné volby se měly v Itálii tentokrát konat na jaře roku 2023, takto tedy vyjde volební kampaň do letních měsíců, což vždy přináší specifika.

Itálie je známa svou politickou nestabilitou, Draghiho vláda byla od minulých voleb už třetí. V prvních dvou italských vládách od roku 2018 zastával roli premiéra nynější lídr Hnutí 5 hvězd Giuseppe Conte, který se přitom prezentoval jako nezávislý premiér. První vláda se mu rozpadla v létě 2019, když se Hnutí 5 hvězd rozhádalo se Salviniho Ligou a vyměnilo koaličního partnera za středolevicovou Demokratickou stranu, o které před volbami hovořilo jako o úhlavním nepříteli. Na jaře 2021 se rozpadla i tato koalice, tentokrát po sporech o nasměrování bruselských penězovodů z covidového fondu obnovy.

Hovořilo se o předčasných volbách, které si ale nepřála zejména levice, proto se jako „zachránce“ objevil Mario Draghi, bývalý šéf Evropské centrální banky. V jeho vládě dominovaly proudy preferující podporu migrace a ekologickou agendu, což je jedno z oblíbených témat Hnutí 5 hvězd. „Výsledkem této politiky dnes je, že se ve jménu Green Dealu ve městech povalují tuny odpadu, na kterých se v hlavním městě Itálie pasou kanci,“ komentuje Monika Pilloni. Hnutí 5 hvězd také například tvrdě blokovalo jakékoliv úvahy o jaderné energii.

Do této vlády široké koalice vstoupila i Liga, která si vyžádala ministerstvo ekonomického rozvoje, aby zajistila alespoň trochu finančních prostředků pro malé a střední podniky. Jinak se v této vládě středopravicová Liga v tvrdém konkurenčním boji snažila o blokování programových bodů levice.

Podpora malého a středního podnikání je v Itálii velmi důležitým tématem, levicové strany vládnoucí v posledních letech šly totiž na ruku spíše nadnárodním společnostem vyvádějícím daně do zahraničí. Konkrétním příkladem je třeba velký tlak, vyvíjený v zemi na elektronické platby a omezování hotovosti.

Vstup Ligy do této vlády nebyl všemi jejími voliči pochopen, i když se snažila o bránění největším výstřelkům. Podařilo se například zabránit přijetí části agendy kulturních válek, třeba zákona o postihu homotransfobie (Zanův zákon) nebo programů podporujících migraci.

Strategií premiéra Draghiho byly balíčky často jen velmi volně souvisejících opatření, které se parlamentu předkládaly jako nedělitelný komplex. V parlamentu proto nebyl prostor pro změny, proto se strana Fratelli d´Italia (Přátelé Itálie), která jediná zůstala v opozici, musela omezit na verbální kritiku. Ta jí však velmi úspěšně vycházela, takže tato strana je dnes lídrem průzkumů. Přitom v řadě bodů projevuje spíše vstřícný postoj k liberální agendě.

V nadcházejících volbách bude pro středopravicovou koalici nezbytné dosáhnout sjednocení, tak jako tomu bylo v minulosti. V novém hlasování o důvěře vládě ve středu 20.7.2022 vedle Hnutí 5 hvězd nehlasovaly pro důvěru další dvě vládní strany – Liga (Matteo Salvini) a Forza Italia (Silvio Berlusconi) – a Draghiho „koalice národní jednoty“ nadobro skončila. Jedním z hlavních důvodů byla naprostá nemožnost spolupráce s Hnutím 5 hvězd, které bylo až do nedávného rozpadu hlavní silou všech vlád v tomto volebním období.

Prezident Mattarella si pád vlády nepřál, Draghiho koalice mu byla sympatická. Do poslední chvíle apeloval, že existuje „mnoho důležitých požadavků, které je třeba v zájmu naší země splnit“.

„Mám povinnost zdůraznit, že období, kterým procházíme, neumožňuje pauzy v intervencích, které jsou nezbytné pro zmírnění dopadů hospodářské a sociální krize, a zejména nárůstu inflace, která, způsobená především cenou energií a potravinářských výrobků, má vážné důsledky pro rodiny a podniky. Vládní zásahy jsou nezbytné proto, abychom se vyrovnali s ekonomickými obtížemi a s jejich sociálními dopady, zejména pokud jde o naše spoluobčany nacházející se ve slabších podmínkách. Nezbytné pro omezení dopadů války Ruska proti Ukrajině z hlediska bezpečnosti Evropy a naší země. Nezbytné pro stále potřebnější spolupráci na evropské a mezinárodní úrovni,“ nabádal prezident Mattarella ještě 21. července. Proto věří, že strany vládní koalice budou navzdory jejímu rozpadu v podobném duchu společně pracovat až do zářijových předčasných voleb.

Tomu předcházel 20. července projev premiéra Draghiho, po kterém např. italský novinář Franco Battaglia o něm psal jako o „užitečném idiotovi“. Padla i zmínka o „těch, kteří chtějí vládnout naší zemi zpoza Alp“, a kterým měl premiér sloužit.

Kuriózním tmelem, který až doposud držel Draghiho kabinet pohromadě, byla jeho ambice na funkci prezidenta republiky. Kvůli ní vycházel vstříc všem, od kterých si mohl slibovat hlasy. Když se jeho sen o Qirinalu (palác italského prezidenta) rozpadl, předznamenalo to i konec jeho koalice.

Při něm se bývalý lucemburský bankéř překvapivě rozpomněl i na to, že nemá žádný mandát od voličů, když žádal, aby mu právě proto poskytli poslanci co nejširší podporu. Marně. „Domnívám se, že premiér, který nikdy nestál před voliči, by měl mít v parlamentu co nejširší podporu. Tento předpoklad je ještě důležitější v krizovém kontextu,“ řečnil Draghi k poslancům.

Kromě toho se chválil, jak se mu podařila očkovací kampaň i opatření na podporu rodin a podniků, o čemž si značná část voličů myslí své, i statistiky hovoří poměrně jasně. Ohledně premiérova vychloubání bruselskými miliardami mnozí podotýkají, že peníze na zotavení po pandemii jsou investovány do pofiderních zelených projektů.

Novinář Franco Battaglia si při rozboru Draghiho projevu nebral servítky. Například jeho výklad, jak Itálie pomáhala Ukrajině a současně nikdy nepřestala hledat mír, žurnalista sarkasticky poznamenal: „Ano, posíláním zbraní.“

„K tomu poznámka: Napříč italskými médii se dočítáme mnoho věcí. Dnes již dávno není pravdou, že jsou všechna média neutrální. Já často vyhledávám texty od Paola Becchiho a Giovanniho Zibordiho, protože jejich analýza je vždy vypracovaná na základě oficiálních tabulek a faktů, které tvoří nedílnou součást jejich textů, spolu s odkazy na studie nejvyšších odborníků,“ zmínila Monika Pilloni.

Becchi a Zibordi vysvětlují Draghiho snahu opustit premiérskou funkci mimo jiné i tím, že nechce být spojován s finančním krachem, s energetickou krizí a s recesí, do kterých se Itálie řítí. Jeho projev při jednání o důvěře vládě skutečně v mnoha bodech naznačoval, že agresivitou a urážkami chce premiér některé strany od podpory vládě spíše odradit (navzdory výzvám k co nejširší podpoře).

Prezident Mattarella si jeho demisi nepřál a neodpustil si na závěr z Draghiho udělat šaška, když napoprvé jeho demisi nepřijal, i když věděl, že premiér o jiném řešení neuvažuje.

Oba zmínění novináři se zaměřili na vyčíslení škod, které Draghi za dvacet let své veřejné činnosti napáchal. Mě se z nich i osobně nejvíce dotklo jeho chování v časech covidu, na které nikdy nezapomenu. Dvojice redaktorů napočítala třicet miliard eur, které měly zmizet za covidové testy, přičemž jeden byl kalkulován za 50 eur. K tomu vakcíny, očkování a platba nemocnicím až 9 tisíc eur za jeden den hospitalizace pacienta s covidem. V Itálii navíc několik set tisíc lidí bylo s covidem ponecháno doma, konkrétně každý, kdo nebyl očkován a měl pozitivní test, bez ohledu na příznaky.

Premiér Draghi razil proti covidu přísnou strategii, takže po jeho nástupu v roce 2021 byla pravidla ještě přísnější než o rok dříve. Včetně jeho dramatických apelů na tiskových konferencích, které někteří označovali za „psychopandemický teror“. Výsledkem byla jedna z nejpřísnějších covidových opatření, kdy neočkovaní lidé ani s testem v Itálii nesměli do veřejných dopravních prostředků, do restaurací, kaváren, na veřejné toalety, a z obchodů pouze do supermarketů a lékáren.

„S covidovými opatřeními italské vlády jsem bohužel měla tu čest osobně. Jako osoba starší 50 let jsem byla povinna jít na 3 dávky vakcíny, což jsem neudělala, a proto jsem stále v řízení o pokutě 100 eur. Nesplněním této povinnosti mi zároveň bylo znemožněno vykonávat svou práci, a to ani s testem, za který jsem si každé dva dny musela platit 15 eur,“ poznamenala Monika Pilloni.

Dodnes zaměstnavatelé v Itálii preferují zaměstnávat očkované, i když od května se teoreticky pracovat již může (mimo práce ve zdravotnictví, kde očkovací povinnost stále platí). Jako důvod se obvykle uvádějí obavy z podzimního návratu přísnějších restrikcí.

„Nikdy bych si ani ve snu neuměla představit, že budu někde vyprávět o apartheidu na vlastní kůži, v Evropě a v tomto století. Proto jsem já osobně prostě ráda, že se v Itálii Draghiho zbavíme. Modlím se, aby výsledkem voleb nebylo ještě horší řešení, i když, popravdě, takové si lze jen těžko představit,“ podotkla Pilloni.

Podzimní volby každopádně budou velmi zajímavé. Uvidíme, zda se mezi voliči projeví více úvahy o dlouhodobých dopadech, nebo spíše sportovní fanouškovství jednotlivým osobnostem, které bohužel nejenom k italské politice také dlouhodobě patří.