„Anekdota takříkajíc ze života sehrála před jedenácti lety epizodní, avšak čestnou roli v místním boji proti dusící politické korektnosti, za svobodu slova a právo utiskované bílé většiny nazývat věci pravými jmény tak, jak se to dělalo vždycky, než si pro sebe začaly menšiny po jistých tragických historických zkušenostech nárokovat taky určitá práva,“ poznamenává Šídlo s tím, že tato anekdota se v roce 2004 dostala do hlavního vysílacího času. „A to v pořadu O zlatou mříž, jehož název dával najevo, že tohle je humor jak břitva, co se hned tak ničeho nezalekne,“ sdělil.

„Zalekli se jen někteří, řekněme si rovnou, že to stejně nebyli úplně stoprocentní Češi, kterým tahle nálož smíchu něco připomněla. Třeba historku, jak takhle chtěl jít cikán do hospody v Brně slavit vítězství našich chlapců v Naganu v únoru 1998. Jmenoval se Patrik N., ale do hospody nakonec ani nedošel, protože mu parta místních vlastenců na zastávce autobusu preventivně rozbila hubu. Co má co cikán slavit náš národní sport, že ano,“ dodává Šídlo s tím, že on sám tenkrát o vtipu psal do médií. 

Původní text ZDE.

„Dnes je třeba si přiznat, že ti, kdo tehdy v roce 2004 varovali před riziky multikulturní společnosti, v níž budou cikáni chodit volně do hospody, nebo se dokonce věnovat některému z národních sportů, měli pravdu. Stačilo 11 let – a oni už dokonce hrají za národní tým!“ poznamenává Šídlo. Podle něj to vzbudilo vzrušené debaty, dokonce s otázkami, zda se to smí. Mladý hokejista útoky odráží a říká, že jej to vůbec nesere. Podle něj s tím, čím se člověk narodí, nic neudělá. 

„A obávám se, že bude ještě hůř. Víte, kdo je mluvčí ministryně školství? Jarmila Balážová. Moje někdejší spolužačka z univerzity, která začínala v romské redakci Českého rozhlasu. Mezi čtyři nejúspěšnější účastníky soutěže České televize Stardance postoupil Radek Banga, známý spíš jako Gipsy.cz. Richard Samko dělá už patnáct let reportéra České televize a dovolí si dokonce točit i o tématech, která vůbec nesouvisí s Romy. Přituhuje, přátelé, přituhuje,“ říká. Podle něj do bílých zón vstupuje mladá romská elita dospívající po roce 1989. 

„Ano, početně je stále ještě slabá, mnohem slabší, než jsem si třeba před patnácti dvaceti lety myslel, že v roce 2015 může být. Její stále zřetelnější existence sociální problém českých Romů nevyřešila a ani to nemůže zvládnout. Její úkol je jiný: ukázat mladým Romům, že některé cesty lze úspěšně projít, i když to máte od začátku těžší než ostatní,“ uzavírá.