Pehe nabádá své spoluobčany, aby v souvislosti s rozvolňováním omezení zavedených vládou v boji s koronavirem nepropadali euforii. „Škody způsobené de facto plošným vypnutím ekonomiky se začnou skutečně sčítat až na podzim,“ dodává Pehe. A to i navzdory masivním finančním injekcím vlády do ekonomiky i nejrůznějším programům.

„Už teď jasné, že mnoho menších podniků i firem poskytujících služby nepřežije,“ poukazuje na fakt, že se výrazně sníží kupní síla obyvatelstva, protože i ti, kdo peníze budou nadále mít, budou raději opatrní.

Vláda si na záchranná opatření půjčuje ohromné sumy. Dá se tak očekávat to, co se děje vždy, když vlády lijí do ekonomiky ohromné peníze na dluh nebo prostě tisknou peníze – tedy rostoucí inflace. „Ta znehodnocuje platy a sociální dávky, nejsou-li chráněny inflačními doložkami, jejichž financování si vláda ještě může dovolit,“ upozorňuje politolog s tím, že se spustí také vlna osobních i firemních bankrotů. 

Hlavní potíž české ekonomiky spočívá v tom, že páteř české ekonomiky tvoří produkce na vývoz. „Zpřetrhané dodavatelsko-odběratelské vztahy bude těžké na mezinárodní úrovni rychle obnovit,“ očekává Pehe. Hlavní roli v boji s pandemií by rychle měli převzít od epidemiologů ekonomové. „Otázkou je, co může vláda s jejich pomocí v ekonomice tak závislé na okolním světě skutečně ovlivnit,“ přemítá Pehe, podle kterého je pro nás zřejmě mnohem důležitější sledovat dění v Německu, kam míří více než třicet procent našeho exportu.

V neposlední řadě bude také zapotřebí produktivní spolupráce v rámci EU. „Bez ní z nastávajících potíží jen tak nevybředneme, leckdo si to nepřipouští,“ varuje Pehe. Pokud se Česko nepřeorientuje od „současného visegrádského okopávání kotníků Bruselu včas směrem k evropské spolupráci“, můžeme zakusit nejen o dost horší ekonomické problémy, než je nutné: „Může nám také ujet vlak dalšího, zřejmě bouřlivého dění v EU,“ dodává politilog.