Hejma odstartoval připomínkou, že začala volební kampaň. „Nebude to hezký,“ soudí komentátor. Podle něj jsou demokratické volby antireklamou na demokracii. A na rozdíl od voleb v období komunismu, kdy prý nešlo o nic, v těchto jde dle Hejmy o všechno, což se projevuje tím, jak se začínají různí šťáralové a čmuchalové zabývat minulostí stranických kandidátů.

„Bude to ohavné, bude to gradovat, bude to mít stupnice a na závěr přijde určitě nějaká strašná bomba, vzpomeňte si, třeba Kubiceho zpráva nebo podobné věci, které měly zatřást celou zeměkoulí, aby se nakonec ukázalo, že je to normální bublina a vůbec nic se nestalo,“  odhaduje komentátor a dodává, že pokus o „bombičku“ tady už byl, v podobě „Vrbětické bramboračky“.

Věnoval se tématu vyslovení nedůvěry vládě a prohlásil, že je to vyhlášení nedůvěry vládě, která už ji nemá, a to podle průzkumů ani mezi obyvatelstvem, ani ve Sněmovně, kde vládu opustili komunisté. A proč to opozice dělá, když se Miloš Zeman nechal slyšet, že Andreje Babiše nechá dovládnout? „Ve volbách je důležitá jedna věc. Být v médiích. Pořád, co nejvíce, nejlépe každý den,“ soudí Hejma a dodává, že vyslovení nedůvěry otevírá další možnosti útoků na vládu. „Budou se předvádět a producírovat, v Poslanecké sněmovně bude živo, pak přijde poslanec Volný a dá někomu flákanec, bude to peklo a panoptikum,“ předpovídá.

Navíc se dle jeho slov chce tzv. demokratická opozice vyvinit z průšvihu, ve kterém je Česká republika. „Celé volby budou o tom, komu zůstane ten Černý Petr,“ odhadl Hejma. Babiš a ČSSD se dle něho budou chlubit, jak epidemii zvládli a „pseudoopozice“ na ně bude útočit, že nezvládli. „Tahleta opozice hrála tu hru s vládou. Úplně stejnou hru,“ obvinil Hejma pět stran v koalicích. „Musí se všechno zavřít, ekonomika de facto zlikvidovat, lockdown sem, lockdown tam, k tomu byly potřeba tzv. nouzové stavy, které dávaly té vládě neomezenou možnost dělat, co chce,“ popsal tento způsob uvažování a dodal, že síly, které namítaly, že tento způsob řízení není nutný, byly ve Sněmovně marginální, ale to právě byla „skutečná opozice“.