Že mnoho Norů je ochotno zacházet poměrně daleko, aby si zajistili místo na nejprestižnějších studiích, není nic nového. „Nové je přepsání právního pohlaví v evidenci obyvatel bez jakékoli úpravy tělesné podoby uchazeče. Několik zmáčknutí tlačítek vyneslo dotyčné/mu body navíc za ‚správné‘ pohlaví, což jí/mu otevřelo cestu ke kýženému studiu oboru Průmyslové hospodářství a technologické vedení. A až dostuduje, tak si vesele může nechat ‚přenastavit‘ náležitosti na původní pohlaví,“ glosuje norský novinář Yngvar Brenna.

Aby se navýšil podíl dívek a žen, jsou totiž některá studia v Norsku otevřenější pro dívky a ženy, než pro chlapce a muže. Týká se to např. inženýrství, veterinárního lékařství, vzdělání na zdravotníky... Zato takovou medicínu studuje již přes 70 % dívek/žen, aniž jsou chlapcům/mužům nabízeny body navíc. Dívkám/ženám tak postačí o něco horší známky plus „pohlavní body“ za to, že jsou dívkami/ženami a mohou suverénně předejít frontu schopnějších chlapců/mužů s lepšími známkami, přibližuje publicista.

„Kvótováním začala rádoby občanská strana Høyre a urychlilo se to Dělnickou stranou, čili Arbeiderpartiet a ženskými odnožemi obou zmíněných stran. Toto stavění pohlaví proti sobě a až regulérní nenávist vůči mužům od té doby stihly nakazit téměř veškerou politiku, masmédia, veřejný a soukromý sektor, občanská sdružení atd. Ačkoliv to výslovně káže zákon o zrovnoprávnění a zákazu proti diskriminaci s tím, že účel zákona je napomáhat zrovnoprávnění a bránit diskriminaci kvůli pohlaví, nikomu to nepřipadá nenormální, diskriminující a shazující, že někdo kasíruje body již jen právě za své pohlaví. Mají-li se dívky/ženy těšit zvláštním právům, tak musí být možné definovat, co je to dívka/žena, ovšem takové definici odporuje dnešní zákon, jenž odpojuje pohlaví od biologie a umožňuje definovat vlastní pohlaví, pokračuje Brenna ve svém komentáři.

„Proto je zneužívání nejen riziko, nýbrž hotový fakt. Nicméně má-li být věcí každého rozhodovat, co znamená a obnáší to které pohlaví, pak bude nesmyslné cítit se být určitého pohlaví,“ píše v deníku Dagsavisen učitel Ole Christian Vedvik.

„Pohlavní kvótování se paradoxně snoubí s pohlavním relativismem čili střídáním pohlaví. Proč se rovnou neidentifikují jako vystudované, aby mohli vynechat celého studia? Jsme svědky toho, že revoluce radikálů požírá své vlastní děti. Buď by museli hájit a chválit každý případ podvodu tohoto druhu, anebo by museli vydávat prohlášení o tom, že střídači pohlaví z mužského na ženské nejsou plnohodnotnými ženami. Chápete ten pro leckterého místního nepochopitelný koncept? Nedostanete se na studium proto, že máte od přírody chromozom Y. Ženy mají X a připíšou se jim dva body navíc,“ pozastavuje se novinář.

„Podle některých by měl být zveřejněn seznam všech ustanovených výhod, na něž dosáhnete buď jako žena, muž, „neurčené pohlaví“ či příslušník etnické menšiny. A budete-li střídat pohlavní identitu, řekněme, jednou týdně, tak budete pilně udržovat úřady zaneprázdněné. Jistěže, můžete tak činit i několikrát denně podle vaší denní kondice, potřeb a volnočasových aktivit, jste-li dostatečně nápadití, případně pomatení. A třeba chtě nechtě zasadíte další hřebík do rakve ‚pohlavní diverzitě‘?!“ uzavírá Yngvar Brenna.