Svůj komentář pojmul v divadelní tradici formou dialogu britské královny Alžběty II. a novopečeného předsedy vlády Borise Johnsona:

„Královna: Vy chcete vyměnit 17 ministrů a členů kabinetu? Přijďte v říjnu, hochu. Odjíždím na Balmoral a rozhodnu se později.

Boris: Britská tradice a parlamentní zvyklosti Vám nic podobného neumožňují, Your Majesty!

Královna: Ach ano, ty idiotské zvyklosti! Jsem královna z vůle Boží. To je víc než přímá volba. Na tomto místě se klaněl i Miloš. Po břečťanu se dostanete do zahrady. U zadní branky máte bicykl.

Boris: Děkuji, madam.

Královna: Běž, chlapče, běž.“

„Dobrý den, Honzo, vy mi berete myšlenky, ale určitě nejen mně. Je vidět, že neztrácíte humor. Tak jsem se nezasmála, ani nepamatuji, i když je to vážné. Musíme mít humor, který nás povznese nad pána z Hradu. Náš humor zvítězí nad ním. Honzo, přeji Vám krasné léto a politicky klidnější, ale to bude v prodlouženém čase,“ přeje principálovi Ivana Zlámalová.

„Chceš-li Boha rozesmát, řekni mu o plánech tak zvaných pánů. Jestli ty povšechné politické taškarády mocipánů vidí, tak se baví,“ zamýšlela se Anna Kavinová Paterová. „Je dobré, ba nutné, být s úsměvem nad věcí, i když to fakt občas je pohled žalostný. Díky, Jendo, za Váš nadhled, vhled i osobitý humor. Mějte krásné dny léta,“ popřála herci.

„Nepřestávám žasnout, co se najednou vyrojilo ‚znalců Borise Johnsona a odborníků na brexit‘. Zvláště z řad herců, režisérů a dalších podobných ‚politologů‘...“ odtušil David Zelinka. „Já bych to nechal na Britech, vždy si poradili a poradí si i teď... A určitě nejsou zvědaví na názor jakési banánové republičky ve středovýchodu kontinentální Evropy...“ tvrdil.

„Kdejaký komediant, herec nebo hokejista se dal na politiku,“ poznamenal Zdeněk Dvořák.