Situace se stále nemění. Dvě třetiny zboží Češi nakupují ve slevách, i ty se však prodražují. Ceny elektřiny máme nejdražší na světě. Jak tedy shrnout koncem roku celoroční krizi spojenou s válkou na Ukrajině? „Přes všechny problémy krizi zvládáme dobře. Pravdou je, že všechny ceny jdou nahoru, bohužel máme jednu z největších inflací v celé Evropské unii, máme obrovský propad reálných mezd nejen v porovnání se západní Evropou, ale i v porovnání se zeměmi Visegrádské čtyřky a východní Evropy, a to kolem deseti procent,“ vypočítává bývalý místopředseda Evropského parlamentu, někdejší redaktor Hlasu Ameriky a bývalý mluvčí vlády Libor Rouček. „Samozřejmě že se to odráží na nákupním chování lidí. Asi čtvrtina populace si moc vyskakovat nemůže. Dokonce nemá často na zaplacení nájmu, elektřiny, plynu i přesto, že vláda určité úlevy udělala. Nedivím se lidem, že nakupují ve slevách, je to vidět kdekoli, ať jste v Praze nebo mimo Prahu, lidé nakupují mnohem méně. Situace v důsledku války na Ukrajině, cen plynu a elektřiny prostě není dobrá. Ale musíme to vydržet. Když se podíváme na cenu ropy, tak už je na úrovni ledna minulého roku, tedy ještě před ruskou invazí. Jsou určité náznaky zlepšení. Jen musíme vydržet tuto zimu,“ dodává.  

V Americe nebo Austrálii si lidé dávají drobnosti

Budeme mít nejdražší Vánoce v historii. Upozorňuje na to i jeden z nejznámějších ekonomů, Štěpán Kovanda, který také zmiňoval, že některé zboží bude naopak nedostatkové. „Vánoce budou nejdražší. V tom má ekonom Kovanda pravdu. Každopádně Vánoce jsou každým rokem dražší, jen v lepších letech reálné mzdy rostly a teď klesají. Vánoce budou chudší,“ říká Rouček.

„Na druhé straně my v Evropě, a Češi zvlášť, jsme si navykli, že Vánoce trávíme konzumem a dárky jsou velmi štědré. Když to porovnám s Amerikou nebo Austrálií, lidé si dávají drobnosti, a ne dárky v hodnotách desítek tisíc korun. Nechci samozřejmě tím omlouvat situaci, která letos je, ale možná si lidé více uvědomí pravou hodnotu Vánoc, že by to měla být záležitost spíš duchovní, zamyslet se více nad smyslem života a strávit čas s přáteli a rodinou. Věnovat se radovánkám, které o Vánocích vždycky byly, a to i v dobách před sto nebo dvě stě lety, kdy byla materiální situace mnohem horší, než je letos,“ dodal.    

V polovině příštího roku vrátí do hry vláda nejen nadstandardy ve zdravotnictví

Na vlnu odporu narazil nedávno se svou úvahou vrátit do hry nadstandardy ve zdravotnictví ministr Válek. A co by to ve své podstatě podle něj znamenalo? Vrátí se něco takového u nás do hry? „Jak ministr Válek, tak ministr zodpovědný za školství, případně další ministři, někdy v polovině příštího roku vrátí do hry mnoho věcí, které pravicová vláda dělala v letech 2009 nebo 2011, třeba zdravotní nadstandardy. Když budu chtít něco navíc, musím připlatit. To je špatně. Také zavádění školného na vysokých školách je chyba,“ reaguje Rouček. „V době, kdy se polovina lidí musí uskromňovat a často nemá ani na základní věci, nedokážu si představit, jak si lidé budou připlácet na své zdraví nebo posílat své děti na placené vysoké školy. Tady bych byl velmi opatrný. Namísto nadstandardu by se měl ministr Válek starat o to, aby zde fungoval alespoň normální standard. Vidíme více a více, že tu rodiče nemůžou sehnat psychiatra, psychologa pro děti, v mnohých městech a na vesnicích prostě nejsou praktičtí lékaři. Když si vezmeme zubaře, je to naprostá katastrofa. Lidé jezdí i sedmdesát kilometrů za zubařem. Namísto vymýšlení, jak zavést soukromé prvky do veřejného zdravotnictví, by se měla v první řadě věnovat pozornost tomu, aby byla po celé republice zajištěna základní péče, což není. Situace se rok od roku horší,“ dodal. 

Rouček: Česko samozřejmě neopouštím

Ve středu se doktor Rouček už rozhodl opustit republiku. „Já vás neopouštím. Česko samozřejmě neopouštím,“ směje se Rouček. „Ale jak už to v mém docela pestrém životě je, mám v Austrálii dva syny a od doby, co jsem tam byl naposledy, od doby covidu, se narodily tři vnučky. Mám v Austrálii rodinu a těším se na ni. Samozřejmě bonus je, že v Austrálii je léto. Tak říkám s nadsázkou, že tím, jak v Čechách nebudu topit, koupím si za ty peníze letenku do Austrálie a finančně mě to vyjde na stejno. Navíc budu s rodinou a v teple. Ale Česko samozřejmě neopouštím a zase se vrátím,“ říká Rouček.

Austrálie má sociálnědemokratickou vládu

Austrálie je země, o které se ve sdělovacích prostředcích příliš nemluví. „Tato země je geografickou polohou na jižní polokouli i podnebím prostě jiná. Málo pozornosti je věnováno tomu, že v Austrálii vládne labouristická, sociálnědemokratická vláda. Austrálie má na rozdíl od Spojených států velmi dobře vyvinutý sociální systém, ať se to týká důchodů nebo dostupné zdravotní a sociální péče. V mnohém je Austrálie podobná Spojeným státům, ale žije tu jen 25 milionů lidí. I život je tam lehčí a jednodušší. Země není tak zalidněná a není takový tlak na základní služby. Samozřejmě i toto se mění, protože počet obyvatelstva silně narostl,“ popisuje Rouček.

„Co se týká migrační politiky, bere Austrálie každý rok 200 tisíc přistěhovalců. Mohli bychom si z toho vzít příklad. Existuje tam bodový systém, kde má velkou váhu vzdělání, povolání, znalost angličtiny. Země je naprosto multikulturní, ale na rozdíl od Spojených států nevidíte, že by tu byly rasové, etnické nebo sociální nepokoje. Na rozdíl od Spojených států tady také existuje přísná kontrola zbraní. Neexistuje to co v Americe, že má zbraň každý druhý a stále slyšíte o nějakých masakrech. Američané by si toto měli vzít za příklad, jen to nedokážou prosadit. Tím, jak je silná kontrola zbraní, lidé s tím naprosto souhlasí, neslyšíte výtky o tom, že někomu berou právo nebo svobodu. V Austrálii se docela příjemně žije,“ uzavírá svůj komentář těsně před odletem na druhou polokouli Libor Rouček.