Úvodem se zaměřuje na vtip, jak Donald Trump měl ponechat v šatně Show Jimmyho Fallona tašku, v níž byla fotka ruského prezidenta Vladimira Putina v červeném rámečku ve tvaru srdce. Vtip je podle Besta dobrým příkladem toho, jak mainstreamová média ve Spojených státech ovlivňují prezidentské volby. „Překvapivě velká část Američanů, především těch mladých, získává většinu svých informací o politice z nočních talk show (kterých se napříč různými kanály vysílá více než deset). Maličkosti typu Putinovy fotky tak mohou voliče ovlivnit,“ zmiňuje.

Původní text ZDE.

Trump se přitom skutečně vyjadřuje o Putinovi velmi pozitivně a sám sebe prezentuje jako někoho, kdo by přijal podobně „rozhodný“ styl. „Není pochyb o tom, že Rusko používá kybernetické útoky proti mnoha organizacím v naší zemi, a mě to hluboce znepokojuje. Vím, že Donald Vladimira Putina chválí, Putin se ale dívá daleko do budoucnosti,“ zaznívalo také z úst Clintonové.

„Když Clintonová obvinila Putina z hackerských útoků na e-maily Národního demokratického výboru, Trump zareagoval prohlášením, že nikdo nemůže vědět, že to bylo právě Rusko. Američtí voliči jsou vedeni k tomu, aby věřili, že Rusové patří k nejlepším hackerům na světě. Zároveň jsou prý ale natolik neopatrní, aby po sobě během akce u Demokratů zanechali stopy,“ zkonstatoval dále Best s tím, že Trump pak využil televizní debatu k tomu, aby tento závěr zpochybnil, jeho vyjádření k tomuto tématu si ale mainstreamová média v podstatě nevšímala.

„Média totiž nepochybují o tom, že to byli Rusové,“ dodal. Mnohá z těchto médií podle něj vlastní konglomerace s úzkými vazbami na zbrojní průmysl, což by mohlo vysvětlovat, proč věnují Trumpově spojení s Putinem tolik pozornosti.

„Zásadní změna americké obranné politiky se začala formovat v roce 1992, kdy New York Times odhalily existenci tajného plánu, který sestavil společně s dalšími ‚neokonzervativci‘ zprava i zleva tehdejší ministr obrany Dick Cheney. Hlavní myšlenkou bylo nikdy nepřipustit, aby se objevila konkurenční velmoc, která by mohla ohrozit americkou převahu,“ dodal. Události 11. září pak podle něj tehdejšímu viceprezidentovi Dicku Cheneymu umožnily plán uskutečnit. 

„Vojenské akce Spojených států na Blízkém východě a ve východní Evropě po roce 2002, včetně rozšiřování NATO, byly plánovány za účelem dosažení tohoto cíle. Ambiciózní rivalové, které bylo třeba ‚odradit‘, zahrnují Írán, Sýrii, Srbsko, Rusko a (do menší míry) Čínu,“ zmiňuje. A dodává, že Trumpem deklarované cíle by mohly tuto dlouhodobou politiku narušit. 

Mainstreamová média si však podle Besta vychutnala i Clintonovou, když zveřejnila, že Clinton Foundation dostávala vysoké platby od zahraničních subjektů ve stejné době, kdy Hillary jako ministryně zahraničí rozhodovala o záležitostech, ze kterých mohly tyto zahraniční subjekty profitovat. Jednou ze zemí, které měla Clintonová pomoci, bylo prý Rusko. 

„Obvinění proti Billovi a Hillary jsou mnohem závažnější než ta proti Trumpovi. Ten je obviňován z toho, že má Putina ‚rád‘ a že se ‚chová jako‘ on, zatímco Bill a Hillary jsou obviňováni z činů ve prospěch Ruska, které by mohly být považovány za vlastizrádné. Proč tedy New York Times toto téma nejprve Trumpovi nabídly, jen aby před pár týdny stejně oficiálně podpořily kandidaturu Hillary?“ pátrá po teorii Best.

A zároveň si odpovídá, že velmi mocná neokonzervativní frakce v rámci establishmentu si jako svého kandidáta vybrala Jeba Bushe a chtěla mu dát silnou kartu, kterou by mohl proti Hillary použít. „Když Jeb nenaplnil očekávání a v primárkách prohrál s Trumpem, musela být strategie změněna a preferovaným kandidátem se stala Hillary. George H. W. Bush dokonce prohlásil, že ji bude volit,“ dodal závěrem s tím, že zdůrazňovat spojení Clintonové s Putinem by na druhou stranu bylo kontraproduktivní, protože by to oslabilo její schopnost pokračovat v současném směřování americké zahraniční politiky.