Verze první je podle Stehlíkové pomstou sunnitů za masakry v Aleppu. „Dvaadvacetiletý absolvent turecké Policejní akademie, elitní policista Mevlüt Mert Altintas hned poté, co několika ranami do zad zastřelil ruského velvyslance Andreje Karlova, vykřikoval: ‚Nezapomeňte na Aleppo, nezapomeňte na Sýrii! Allahu Akbar!‘“ všímá si Stehlíková.

„Útok na velvyslance cizího státu či dokonce vraždu lze podle mezinárodního práva přirovnat k vyhlášení války. Pokud by se události vyvíjely podle tohoto katastrofického scénáře, zbýval by jen krok k velké válce za účasti supervelmocí,“ zmínila Stehlíková a dodala, že naštěstí se Sarajevo roku 1914 neopakovalo. „Prezident Vladimir Putin prohlásil, že útok byl provokací, která neovlivní vztahy mezi Moskvou a Ankarou. ‚My musíme vědět, kdo vedl ruku vraha!‘ prohlásil ruský prezident, poslal na místo činu tým vyšetřovatelů a tím to zatím skončilo. Rusko má s Tureckem jiné plány,“ zmínila Stehlíková.

Původní text ZDE.

Druhou verzi Stehlíková nazvala „armáda dobytí a umírněná proamerická opozice“. „Ruská média okamžitě přispěchala s vlastní verzí – ukázala na umírněnou proamerickou a protureckou opozici bojující v Sýrii, konkrétně na alianci ‚Fronta dobytí Sýrie‘, sdružující skupiny bojující na západě a severu Sýrie. Kopii prohlášení této islamistické aliance otiskl podle ruské agentury TASS egyptský deník Jaum as-Sábija a vzápětí všechna významná světová média,“ zmiňuje Stehlíková. Motivem vraždy tak bylo prý podle oficiální pozice Kremlu odstranění Karlova jako významné postavy mírového procesu někým, kdo má zájem na pokračování vojenského konfliktu.

Ve třetí verzi Stehlíková zmiňuje Pentagon a CIA. Ruský politolog Viktor Olevič je totiž přesvědčen, že Karlovovo odstranění by bylo výhodné pro ty kruhy ve Washingtonu, které nemají zájem o spolupráci s Ruskem při řešení syrské krize. 

„Pro Erdogana je politicky nejvýhodnější nařknout z vraždy diplomata svého úhlavního nepřítele – starého a nemocného Fethullaha Gülena v americkém azylu, kterého Erdoganův režim již obvinil z osnování puče a chce ho proměnit v terč celonárodní nenávisti. Autokratickému tureckému prezidentovi to umožní pokračovat v represích,“ zmiňuje Stehlíková čtvrtou verzi.

„Podle řady odborníků se konfliktu na Středním východě zúčastní i ‚třetí síla‘ – Saúdská Arábie, která podporovala radikální islamistické proudy v celém regionu. Nyní, kdy se konečně blíží porcování Sýrie díky spolupráci Moskvy, Ankary a Teheránu, Rijád si připadá poražený: jeho soupeři mohou se dohodnout na společných akcích proti těm, kdo teroristy financoval. Vraždu ruského velvyslance by Saúdové mohli potřebovat jako casus belli – důvod pro válku, druhé Sarajevo,“ dodává také pátou verzi. Šestá verze je „černá labuť – šílený osamělý vlk“. 

„Nikdy nelze vyloučit, že do historie vstoupí fanatik nebo duševně narušený zoufalec, kterého nikdo neřídil a nenaváděl, s vlastním ‚individuálním plánem‘. Policista Mevlüt Mert Altintas v okamžicích těsně po vraždě působil dojmem, že je nepříčetným jedincem, který se cítí být vyvolený vstoupit do dějin za cenu života,“ podotkla Stehlíková závěrem.